Tato příjemná Hanačka tělem i duší malým posluchačům ze základní školy na akci pořádané střediskem volného času TYMY Všetuly vysvětluje, jak naši předci prožívali a slavili Vánoce. Děti napjatě poslouchají a hltají každé její slovo. I mně se hned před očima vybaví obrázek světnice plné lidí, jídla, v rohu místnosti stojící rozpálená kamna, za oknem padající sníh. Příjemný pocit Vánoc.

Alfou a omegou byl chléb

„Lidé se hodně vrací k tradicím. Komerce nás zahltí tak, až se nám současný duch Vánoc znechutí,“ svěřuje se mi následně Bronislava Millá. A to je možná i důvod, proč děti vždy její příběh s takovým nadšením a zaujetím poslouchají.

„Vánoce se oproti těm současným lišily podstatně. Dnes máme na stole jen to jídlo, které sníme. Povětšinou bramborový salát, ryba nebo řízek. Dřív se však na stůl dávalo vše, co rodinu živilo a drželo pohromadě,“ říká.

„Bylo tam vše, s čím se setkávali během roku. To znamená zelenina, ovoce, chleba, devatero koření, hromádky soli, tři druhy obilí, med, hrnek másla. Pod stolem bylo vše, co se urodilo na poli,“ vyjmenovává Bronislava Millá. Haná patřila mezi bohaté kraje. Svou roli zde sehrála především úrodná půda. Lidé si tedy mohli takový rozmar dovolit.

„Rozdíl oproti takovému chudému Valašsku byl markantní. Na druhou stranu na Valašsku byl med,“ polemizuje Bronislava. Ať byl člověk z Hané nebo třeba Valašska, na Štědrý den se chtěl ukázat.

„Kdo neměl dost peněz, položil doprostřed alespoň chléb a sůl. Chléb jako dar boží a sůl potřebnou k životu,“ pokračuje Hanačka. Samotné jídlo, které přistálo na štědrovečerní tabuli už tak rozmanité a bohaté nebylo. „U nás bývala houbová polévka, omáčka z povidel a nějaká sladká kaše,“ vzpomíná Bronislava.

Na Štěpána není pána

Vánoční čas byl také významným obdobím pro pacholky a služky. Na Štěpána jim u vrchnosti končila služba. A proto bylo u štědrovečerního stolu místo i při ně. „Na stole často ležel takzvaný Štěpánský koláč. Je to něco jako vánočka, ale zakroucená do kolečka. Dával se pacholkům jako výslužka. Měli týden volna do nového roku. Někteří se vrátili, jiní přešli k jinému statkáři,“ říká Hanačka.

Štědrý den byl jednoduše něčím výjimečný. Nejenom že čeledín slavil svátky společně s majiteli statku, nemalé pozornosti se dočkal také dobytek. „Vážili si zvířat na statku. Mnohdy měl dobytek, skot či kůň ve své podstatě větší cenu než pacholek a služka. Bez dobytku by nebyla obživa a nebylo by třeba ani oněch pacholků,“ zamýšlí se Bronislava Millá.

A co tradice vánočního stromečku? „Je poměrně mladá. U nás byly oblíbené rozkládací jesličky. Nadělovalo se pod betlémek. Teprve později se začalo se zvykem vánočních stromečků. Nejprve se ovšem věšely od stropu,“ připomíná na závěr Bronislava Millá.