To se týká například i pověstné zlínské výtržnice. Řada lidí s ní má neblahé zkušenosti. Podle některých svědectví napadla několik spoluobčanů, jindy zase nebezpečně zastavuje svým tělem přímo uprostřed cesty. Za to vše ale může dostat maximálně pokutu nebo, pokud je opilá, strávit noc v policejní cele.

„Jeden známý si stěžoval, že do něho zezadu strčila tak, že skoro upadl na vozovku. Druhá známá musela zasahovat, když tato paní napadla maminku s kočárkem,“ svěřila se například v internetové diskusi Deníku paní Věra. Podle ní je smutné to, že se s tím nedá nic dělat.

„Vše je bohužel nachystáno k nepříjemnému konci. Buď někomu skutečně ublíží tím, že strká lidi do cesty, nebo sama skončí pod koly auta. Pomozte jí někdo, prosím, v péči psychiatrů se sama tato žena bude mít lépe,“ reagoval zase autor příspěvku do diskuse Rohn.

Bohužel kvůli starému přestupkovému zákonu, který je platný od roku 1990, skutečně proti těmto agresivním jedincům nemůže dělat nic policie ani úřady.

„Za uplynulých dvanáct měsíců jsme tuto ženu osmkrát předali příslušnému správnímu orgánu, ať už se jednalo o odbor dopravy za pohybování se ve vozovce nebo na oddělení přestupkové za buzení veřejného pohoršení. Nicméně i zde jí mohou jen udělit pokutu,“ sdělila mluvčí Městské policie Zlín Šárka Škubalová.

Dodala, že ty většinou žena neplatí. A v případě, že nemá ani majetek, jí nemůže nic zabavit ani exekutor za účelem splacení pohledávky. Po několika letech pak končí takové sankce jako nedobytná pohledávka.

Podle některých čtenářů by měla zasáhnout samotná radnice. Ale ani ta nemá takové pravomoce, aby před různými osobami mohla okolí ochránit.

„Vůči lidem, kteří jsou psychicky nemocní a obtěžují svým agresivním chováním okolí, skutečně dělat mnoho nemůžeme. S léčbou musí totiž člověk souhlasit výhradně sám nebo jej k tomu musí přesvědčit rodina, pokud nějakou má,“ vysvětlila mluvčí radnice Marie Masaříková.

Doplnila, že radnice může požádat soud o zbavení svéprávnosti. „Je několik jedinců, kterým město dělá opatrovníka. To však spočívá pouze v tom, že mu tento člověk dohlíží na finanční záležitosti a další právní náležitosti. Nic to nemění na tom, že takový člověk přestane být agresivní. Skutečně nemůžeme dát příkaz k léčbě,“ konstatovala Masaříková.

Léčbu jí jako jediný může nařídit až soud, před který by se dostala, pokud by spáchala trestný čin.

„Pokud by byl takový člověk pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu a znalecké posudky by označily takového člověka jako duševně chorého, který vyžaduje ústavní léčbu, pak ji může soud nařídit,“ vysvětlil předseda zlínského okresního soudu Tomáš Gargulák.