Šťastné události, ale i strasti obyčejných lidí. Jitka Zezulová říká, že někdy se jedná o velmi zajímavé čtení. Ne vždy však příjemné.

„V roce 1915 v Soběsukách nenastoupilo kvůli epidemii záškrtu do první třídy ani jedno dítě,“ vzpomíná na zápis v kronice Zezulová.

V kroměřížském archivu před týdnem začala nová výstava s názvem „Když se narodíme…“.

K vidění bude až do května příštího roku a mapuje písemné zápisy, které o každém z nás vznikají při příchodu na svět.

„Při hlubším zkoumání zápisů z vítání občánků, matrik a podobně zjistíte, že mezi nejoblíbenější jména patřila svého času například Dorotka. A jména, která jsou dnes spíše netradiční, například Eliáš a Matyáš, tu byla dříve a hojně používaná,“ komentuje své zjištění Jitka Zezulová.

Co v archivu je a není?

Co všechno tedy o nás v archivu je?

„Jestli si někdo myslí, že tu má každý svou osobní složku, tak se mýlí,“ vysvětluje Jitka Zezulová.

„To by musel být archiv nafukovací,“ dodává Zezulová se slovy, že mnoho dokumentů se dříve či později skartuje.

Například většina záznamů o našem studiu, jako jsou třídní nebo žákovské knihy.

„Máme zde pouze informace, že jste absolvoval tu a tu školu. Duplikát výučního listu, respektive vysvědčení vám tu neuděláme,“ vysvětluje Zezulová.

Výjimečně se pak poštěstí konkrétní osobu najít v kronice nějakého spolku nebo klubu, jehož byl členem, městské kronice či kronice podniku.

„Velmi pěkně a přehledně měly zpracované kroniky společnosti PAL Magneton, TON, cukrovar a další,“ pochvaluje Zezulová práci kronikářů některých firem.

„Nedávno přišel pán a přinesl tři tašky dokumentace, kronik a fotek jednoho nejmenovaného podniku. Když firmu rušili, přišlo mu škoda to vyhodit. Po letech, kdy měl vše schované doma, usoudil, že to zkusí přinést nám. Byli jsme strašně rádi,“ raduje se z daru Zezulová.

Každá archiválie se hodí

Pracovníci archivu jsou za každou archiválii rádi.

„Obvykle lidé, kteří přijdou s tím, že mají jen starý papír, přinesou nejlepší kousky,“ říká Zezulová.

„A pak přijde pán s tím, že má originální dokument velké hodnoty a chce nám jej prodat. A přitom má pouze vytištěnou kopii onoho originálního dokumentu,“ usmívá se Zezulová.

„Lidé si možná neuvědomují, že i dnešní písemnosti budou mít jednou cenu. Do archivu patří již teď. Pamatuji si ty stovky, dokonce tisíce plakátů na průvody k 1. máji, Velké říjnové socialistické revoluci. A dnes? Stěží nějaký pohledáme. Je to určitě škoda,“ lituje Zezulová.