Plechového „krasavce“ z roku 1937 vlastní Grézlová už třetím rokem.

„Záměr byl od začátku takový, že to bude automobil pro mě, protože já mám veterány moc ráda,“ prozradila Grézlová.

Rodina patří mezi milovníky veteránů už delší dobu. Ale až do pořízení Aera 50 vlastnili pouze starší motorky.

„Jsou to poválečné mašiny. Nějaká Jawa, pérák, kývačka, nechybí Ppionýr,“ vyjmenovává Monika Grézlová.

Aerovka rozhodně nezakoupili jako dopravní prostředek do běžného provozu.

„Na nákup bych ho rozhodně nevytáhla. Za rok jsem s ním najela nejvíc dva a půl tisíce kilometrů. Loni kvůli covidu to byla polovina,“ říká Grézlová.

Sraz veteránů v Kroměříži
Naleštění veteráni přilákaly na kroměřížské náměstí davy. Podívejte se

Hodí se, že automobil je – na rozdíl třeba od motorky – třímístný. A proto mohou na vyjížďky jezdit i s dítětem.

„Tak už jsme veteránisti tři,“ usmívá se.

„Když se člověk pohybuje v tom okruhu veteránů a veteránistů, tak ho to trochu chytne a stane se z toho srdeční záležitost,“ míní Monika Grézlová a usedá za volant svého nablýskaného vozu.

Společně se svými nejbližšími se účastní nejenom nejrůznějších srazů, ale také různých soukromých akcí.

Auta, zejména ta historická, prostě miluje.

„Člověk si to auto dokáže sám i opravit. Dnes vás elektronika nepustí pomalu ani vyměnit svíčku. Ale tady máte ruce opravdu špinavé od oleje. Když se otevře kapota, ten motor voní,“ říká Monika Grézlová.

„Normálně motor smrdí, ale když je tam ta vášeň, je to úplně jinak. Pamatuji si, jak jsme opravovali motor. Když jsme vytáhli hlavu, ucítili jsme vůni benzínu, oleje a toho všeho kolem,“ vzpomíná majitelka.

„Já vím, že to zní šíleně, když o tom ženská mluví, ale je to tak,“ uzavírá povídání Monika Grézlová.