„Oblastní inspektorát práce konstatoval hned několik porušení zákoníku práce zaměstnavatelem. Na pracovišti se vyskytuje dlouhodobá šikana, mobbing, bossing, nerovné zacházení a obtěžování,“ vyjmenoval mluvčí inspektorátu práce Richard Kolibač.

Problémy v ústavu odhalila také Česká školní inspekce (ČŠI), konkrétně nezajištění bezpečnosti žáků při odborném výcviku, úrazy dětí v souvislosti s jejich napadením ostatními dětmi a především vysokou útěkovost z ústavu.

„Aktuálně zde byly umístěny děti se závažnými poruchami chování a psychiatrickými diagnózami. K termínu inspekční činnosti bylo přítomno 19 dětí a 14 dětí bylo na útěku,“ uvádí Inspekční zpráva ČŠI o inspekci v květnu a červnu 2019.

Inspekční tým v čele se školním inspektorem Liborem Žilkou do zprávy také zaznamenal: „Vztahy mezi vedením, některými zaměstnanci a dětmi jsou trvale narušeny a nevedou k příznivé atmosféře. Někteří zaměstnanci se svěřili, že jejich připomínky k chodu školy a zařízení nejsou ze strany vedení vždy vyslyšeny a řešeny. Tyto výtky jsou udávány jako důvod případného odchodu některých kvalifikovaných pedagogických i nepedagogických pracovníků ze zařízení. Takové klima, atmosféra a napětí se přenáší do výchovy a práce s dětmi, které žijí v nejistotě, nervozitě a nezájmu o činnosti ve škole i zařízení. To často vede k jejich negativnímu emočnímu nastavení a snížení motivace ke vzdělávání i zvýšení útěkovosti ze zařízení.“

„Při inspekční činnosti byly též zjištěn nedostatky v řídící práci ředitele v souvislosti s neřešením nepříznivých vztahů a klimatu v zařízení, které měly negativní dopad na poskytované vzdělávání,“ uvedl také náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Arcibiskupský zámek a Podzámecká zahrada v Kroměříži.
Stát ztratil vliv na chod kroměřížského zámku a „Podzámky“

V tísnivé atmosféře

Zjištění obou inspekčních orgánů potvrzuje zkušenost současných i bývalých zaměstnanců ústavu, které Deník oslovil. Podle nich špatné pracovní klima vzniká s vědomím ředitele ústavu Lubomíra Ševčíka. Proto loni v dubnu vznikla v zařízení odborová organizace, aby pomohla zaměstnancům zajistit důstojné pracovní podmínky, zabránila diskriminaci na pracovišti a i tím zajistila dětem pohodovou a plnohodnotnou péči.

„Je tam dlouhotrvající napětí na pracovišti, tísnivá atmosféra mezi vedením zařízení a zaměstnanci. Někteří bývalí i současní zaměstnanci se setkávají s nepříjemným zacházením, šikanou, ztěžováním práce nebo s nestandardními požadavky, a to převážně ze strany vedení, ředitele zařízení a zástupce ředitele. Mnozí zaměstnanci dlouhotrvající psychický nátlak nevydrželi a byli donuceni odejít, jiní se snaží tlaku odolávat, ale situace se vyhrocuje,“ uvedli zakladatelé odborové organizace v čele s jejím předsedou Aloisem Fochrem.

Jednání odborů

Z ústavu například odešel jeden ze zakladatelů odborové organizace a její bývalý předseda Ondřej Mašík. „Důvody mého odchodu byly spíše osobní, nicméně k nim přispěl neměnný systém školství a špatný kolektiv na pracovišti. Každý den jsem čekal, jaké intriky a znepříjemnění práce zase přijde,“ vysvětlil Mašík, který v zařízení pracoval dva roky jako asistent pedagoga a učitel.

Založením odborů chtěl přispět ke zlepšení situace.

„Chtěli jsme být partnerem pro pana ředitele, vytvořit zpětnou vazbu. Ten nás ale dlouhých pět měsíců jako partnera vůbec neuznával. Když jsme konečně začali jednat, ani jedna schůzka nepřinesla výsledek, protože ředitel tvrdil, že vše musí konzultovat s právníky. Po celou dobu se nedařilo navodit partnerskou atmosféru,“ popsal svou zkušenost Mašík.

Více práce, méně peněz

Přímou šikanu zažila také Nikola Plisková, která v ústavu pracovala na pozici sociální pracovnice.

„Bylo mi přidáváno práce a mé platové ohodnocení šlo pomalu níže a níže. Nakonec jsem skončila na pracovní neschopnosti, protože už se to jednaní nedalo vydržet. Ředitel mi ale sdělil, že pokud neukončím pracovní neschopnost, sepíše dva vytýkací dopisy a že zůstanu bez práce i podpory v nezaměstnanosti, tak ať se laskavě dostavím a podepíšu mu dobrovolně dohodu o ukončení pracovního poměru, jinak mi prý udělá ze života peklo a ve státní správě si už ani neškrtnu. Pro klid duše jsem to podepsala a už nikdy jsem ho nechtěla vidět,“ popsala svou zkušenost Nikola Plisková.

Renata Janečková.
Renata Janečková o světě modelingu: Štěstí se musí jít naproti

Vynucené břemeno?

Špatnou zkušenost ředitelem Lubomírem Ševčíkem a jeho manželkou mají také manželé Koneční, bývalí zaměstnanci ústavu, kteří se Ševčíkovými sousedí a podepsali jim břemeno přístupové cesty přes jejich pozemek. To znamená, že Ševčíkovi mohou kdykoli přejíždět po cestě na pozemku Konečných v zadní části zahrady i přesto, že by se podle Konečných na svou zahradu mohli dostat i přes svůj pozemek.

„Jako zaměstnanci ústavu jsme v našem domě bydleli téměř dvacet let v podnájmu. Byli jsme nadšení, když nám pan ředitel sdělil, že domy ústavu budou na prodej. Jenže pak využil své pozice nadřízeného, opakovaně si nás v pracovní době volal do ředitelny a předkládal nám smlouvy o břemenech ve svůj prospěch. Řekl nám, že pokud břemeno nepodepíšeme, pak se postará, abychom dům nedostali. Ze strachu o práci a střechu nad hlavou jsme nakonec smlouvu podepsali. Později pan ředitel požadoval zřízení dalších břemen, což už jsme odmítli. Po dvaceti letech práce v ústavu jsem najednou začala ze strany nadřízených slýchat, že práci nezvládám, a nařízením pana ředitele mi byla odebírána a měněna náplň práce. Podobný přístup zažíval i můj manžel. Tato situace na mně zanechala traumatizující následky. Jen neradi jsme s manželem pracovní poměr ukončili, abychom se mohli začít bránit,“ svěřila se Radka Konečná.

Nyní se manželé Koneční s manžely Ševčíkovými soudí právě kvůli podepsané smlouvě o břemeni.

„Dle našeho názoru jsme podepsali smlouvu na břemeno osobní jen pro naše sousedy. Sousedi nám ale zřídili na našem pozemku a bez našeho souhlasu břemeno pozemkové, tedy trvalé a pro všechny. Po cestě na naší zahradě tak může procházet kdokoli. Proto chceme, aby soud rozhodl, jestli je břemeno oprávněně,“ dodává Radka Konečná.

Deník ohledně situace v ústavu oslovil i ředitele Lubomíra Ševčíka. „Nemůžu o tom komunikovat s médii, porušil bych legislativu,“ tvrdil však ředitel ústavu a odmítl se kauze vyjádřit.

Čekání na změnu

Ministerstvo školství na konkrétní dotazy Deníku také neodpovědělo. „Ministerstvo nechalo veškeré podněty a stížnosti prověřit, aktuálně vyhodnocuje jejich výsledky a v dohledné době přijme relevantní opatření. Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku pracovně právních vztahů, které jsou v současnosti řešené, nebude MŠMT komentovat záležitost přes média,“ uvedla mluvčí ministerstva Aneta Lednová.

O tom, že by ministerstvo mělo zasáhnout, jsou přesvědčeni členové odborové organizace.

„Ředitel nedodržuje právní povinnosti vyplývající z jeho činností a pravomocí. Tyto skutečnosti se opírají o protokoly z kontrolních šetření, jako je například inspektorát práce, Česká školní inspekce, finanční úřad nebo ministerstvo školství. Například dle zprávy o daňové kontrole z finančního úřadu byly ústavu vyměřeny platební výměry na odvod za porušení rozpočtové kázně,“ vyjmenoval Alois Fochr nedostatky v práci ředitele.

„Ústavu jen prospěje, když získá nového ředitele, který s ním není nijak spojený. Snad by pak přestaly spory mezi výchovnou a pedagogickou částí ústavu, což by rozhodně pomohlo dětem,“ uzavřel Ondřej Mašík.

Arcibiskup Jan Graubner požehnal vína ročníku 2019.
Arcibiskup Graubner: Víno příliš nepiji

Výchovný ústav Střílky pečuje o děti s nařízenou ústavní výchovou, uloženou ochrannou výchovou a nařízeným předběžným opatřením. Kapacita dětí v zařízení 48, v 6ti výchovných skupinách po max. počtu 8 dětí. Součástí zařízení je základní a střední škola, která zajišťuje vzdělávání ve 3 učebních oborech Zdroj: Výchovný ústav Střílky

Bossing
je specifický tím, že psychické šikany se dopouští nadřízený pracovník na svém podřízeném. Nadřízený poškozuje podřízeného před jeho kolegy, znesnadňuje či znemožňuje mu jeho práci.Tento druh šikany se vyvíjí a stupňuje, zhoršuje vztahy na pracovišti a zvyšuje kult osobnosti vedoucích.

Mobbing
je druh rafinované šikany na pracovišti. Jedná se o útoky skupiny proti jednotlivci. Motivy šikanujících nemusí být osobní, může jít jen o snahu vyhnout se vyloučení ze skupiny a uchovat si vlastní zaměstnanecké výhody.