Jednou z podmínek získání příslušné atestace je patnáctiměsíční praxe na interním oddělení, a dále kratší stáže na specializovaných pracovištích jako gynekologie, chirurgie či pediatrie. "Jenže problém nastal už při hledání interny, kde by mě vzali na praxi. Ptala jsem se v několika nemocnicích, ale maximum, čeho jsem dosáhla, byla nabídka na neplacenou práci," postěžovala si například Ivana Kurejková z˙Valašského Meziříčí.
Nakonec jí však nezbylo, než místo na rok a čtvrt bez platu na interně přijmout. "Byla jsem z toho nešťastná, ale rodiče řekli, že to zvládneme. V sedmadvaceti letech, skoro dva roky po získání diplomu na univerzitě v Olomouci, je pro mě však opravdu ponižující brát si od tatínka a maminky peníze," svěřila se.

O něco více štěstí měl další budoucí praktik David Halata z Hošťálkové na Vsetínsku. "Na internu mě ještě přijali, dokonce jsem dostával normální plat. Vláda ale velmi zkrátila rozpočet státnímu institutu pro postgraduální vzdělávání, který lékařům před atestací garantuje stálý plat, a sociální a zdravotní pojištění za mě museli v létě začít platit rodiče," popisoval problémy Halata. Podařilo se mu však získat stáž na chirurgii ve Vsetíně. "Toale bylo jen kvůli tomu, že zoufale sháněli doktory, jinak bych tam mohl pracovat jen bezplatně," oddechl si.

Že se mladý lékař bez podpory neobejde, potvrzují i ostatní. "V kruhu jsem měla tři spolužačky, které do toho oboru chtěly jít také, ale nakonec to vzdaly, když viděly, co je čeká. Moje maminka je ale praktická lékařka, takže mám aspoň svůj obvod jistý," uvedla Zuzana Slováková ze Zlína. Změna k lepšímu ovšem budoucí praktiky v brzké době nečeká, situace v Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví, který podporuje lékaře před atestací, se nelepší. "Dotace jsou tak nízké, že nové uchazeče nepřijímáme. Sotva se zvládáme starat o ty, které už jsme vzali dřív," dodala vedoucí katedry všeobecného lékařství institutu Libuše Válková.