Záchranná služba se začala časem od nemocnice osamostatňovat. „Pod nemocnicí totiž ekonomicky skomírala. Nebyly peníze na vozový park ani na nové přístroje. Byl potřeba někdo, kdo by se ujal jejího vedení, tak jsem to padlo na mě,“ vzpomíná Janoušek, který začal jako lékař vyjíždět se sanitkou na pomoc lidem, kteří byli v ohrožení života už v roce 1987.

Tenkrát měla záchranka k dispozici jednu sanitku v Kroměříži a jednu v Bystřici pod Hostýnem. „Byly to dvanáctsettrojky, ke kterým přibyla později ještě jedna a také ruská latvia.

„Když jsem začal záchrance velet, rozšířili jsme vozový park o mercedesy, volkswageny a další auta, která mají větší prostor. Dnes je v Kroměříži k dispozici devět sanitek, ve středisku v Bystřici pod Hostýnem jsou nepřetržitě v provozu sanitky dvě,“ vyjmenoval lékař.

Přestože Miloš Janoušek za svoji praxi poskytl pomoc stovkám lidí, paradoxně jeho nejtěžším případem byl podle něj boj s úřady. „Setkání s úředníky pro mě bylo to nejhorší, čím jsem si na záchrance prošel. Bylo to například v době, kdy jsem těžce vybojovával budovu, ve které dnes kroměřížská záchranka sídlí a kterou jsme nechali postavit, ještě když jsme nespadali pod Zlínský kraj,“ připomněl vedoucí lékař.

Těžké podle jeho slov bylo i vybojovat nová auta, rádiové spojení. „I to byl velký problém. Teď už o takových věcech ale rozhodují jiní lidé a myslím si, že je to čím dál složitější,“ posteskl si.

Nicméně kroměřížská záchranka se už může chlubit skvělým technologickým vybavením. „Máme tady operační středisko, kde sedí čtyřiadvacet hodin zdravotní sestra, která přijímá hovory. Po přijetí volání zadá adresu, na kterou má posádka vyjet, kliknutím myši do počítače. Jí i posádce se pak trasa zobrazí na mapě na monitoru, který má dispečerka před sebou a pro posádku je umístěný na chodbě budovy,“ vysvětlil Janoušek.

Více čtěte v tištěném vydání Kroměřížského deníku v pátek 14. března