Milionový jackpot? Radost i starost, míní lidé z Kroměřížska

Podobnou částku si obyčejný člověk umí jen těžko představit, navíc má jackpot i druhou stranu mince: obavy, aby vám peníze někdo neukradl nebo kvůli nim neohrožoval na životě vás či vaše blízké.

A co by s takovou výhrou udělali Deníkem oslovení lidé z Kroměřížska?

„Mým snem je mít prostředky ke zkultivování několika historických objektů na Moravě. Chtěla bych zachránit krásné továrenské budovy v Holešově, horskou chatu v Beskydech nebo třeba hotel Podhoran v Bystřici pod Hostýnem, kde se vdávala moje maminka a teď tam nemůžeme ani zajít na oběd," říká třeba paní Ludmila z Holešova. Chtěla by prý také přispět na studia některým kamarádům a na bydlení zase svým rodičům.

Jiný nápad by měla Michaela Trvajová z Kroměříže. „Už jsem o tom diskutovala s maminkou a rovnou jsem jí říkala, že už bych asi byla na druhé straně zeměkoule. Moc ráda cestuji, takže nejvíc bych investovala tam," míní Trvajová. Nezapomněla by prý ale ani na potřebné ve svém okolí, kterým by konečně chtěla finančně pomoci.

Jsou ale i lidé, kteří o takovou výhru vlastně ani moc nestojí. „Bylo by s tím víc starostí než radosti, po takové výhře nijak netoužím. Stačí rozumně vydělávat, aby člověk mohl spokojeně žít a hlavně být zdravý," míní vedoucí městské organizace Sportovní zařízení města Kroměříže Karel Holík.

Přiznal, že o rekordní výhře stejně jako mnozí jiní už s manželkou diskutoval, moc se prý ale nepohodli.

„Měl jsem totiž hned nápad část peněz investovat do městských sportovních zařízení, což se jí samozřejmě moc nelíbilo," směje se Holík.

Podobně skeptický je i starosta Kostelan Jan Petřík. „Za čtyři sta milionů bychom u nás měli vystavenou celou novou obec," směje se. Jako fyzická osoba by si prý ale nedovedl představit, co si s tolika penězi vlastně počít.

"Myslím si, že by to člověku trochu pokazilo život. Nastal by problém co s tím, všichni by po vás najednou chtěli peníze, měl byste najednou spoustu nepřátel, asi by přišel i strach, že vás někdo bude chtít vydírat, nebo vám unese dítě či vnuka," míní kostelanský starosta.

A co by tedy taková částka skutečně znamenala pro malou obec?

„Kostelany mají roční rozpočet okolo pěti milionů korun, čistých prostředků nám ale zůstane zhruba milion a půl a pořád máme co budovat, takže bychom nějaké větší investice jen uvítali," usmál se starosta. Háček je ale podle něj v tom, že obec samozřejmě nemůže nikdy vyhrát, protože nemůže ani sázet.

Hodně lidí hovoří o tom, že by část výhry věnovali na charitu. Jaký největší finanční dar tedy dostala třeba Oblastní charita v Kroměříži? Podle tamní ředitelky Anny Valachové to není jednoduchá otázka s jednoznačnou odpovědí: mnohé dary totiž nelze finančně vyčíslit.

„Jsou lidé, kteří bezúplatně a dlouhodobě pomáhají Charitě nebo našim klientům," vysvětluje ředitelka.

Charita v Kroměříži ale podle ní velmi často dostává i štědré finanční dary: jen v tradiční Tříkrálové sbírce se třeba vysbírá na půl milionu korun.

„Za touto sumou se ale kromě finančního daru skrývá obrovské úsilí vedoucích skupinek a koledníků. To pak částku musíme násobit nevím čím, aby výsledek odpovídal zohlednění všech proměnných a obtíží," míní Anna Valachová. Zmiňuje také skupinu těch dárců, kteří třeba už několik let každý měsíc pravidelně přispívají.

„I to je obrovský dar nevyčíslitelné ceny, protože většina lidí se dlouhodobého závazku obává. Tito dárci naopak darují, leckdy ve skrytosti, a sami pro sebe pomoc nežádají, ač by ji mnohokrát potřebovali," dodala ředitelka.