Těmito pochvalnými slovy hodnotila jedenáctičlenná odborná komise roubenou stavbu s popisným číslem 60 v Jasenné těsně před tím, než v roce 2012 jednomyslně rozhodla o tom, že stavení udělí titul Lidová stavba roku Zlínského kraje.

O dva roky později se fojtství stalo dokonce Národní kulturní památkou.

Novým správcem Národní muzeum v přírodě 

Letos v polovině ledna se novým správcem památky stalo Národní muzeum v přírodě se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm.

Smlouvu, která to stvrzuje, podepsali zástupci muzea a potomci fojtského rodu Mikuláštíků z Jasenné na Zlínsku v úterý 19. ledna. Završilo se tak několikaleté jednání o osudu této unikátní památky.

„Jsme velmi rády, že objekt našeho fojtství přechází pod správu Národního muzea v přírodě. Věkem dochází k úbytku sil fyzických i možností finančních, a tak pro nás bylo stále složitější se o fojtství starat a udržovat jej v odpovídajícím stavu,“ říká za dědičky fojtského rodu Zdeňka Turková.

Dědictví pro další generace

Změna správce podle ní zajistí, že fojtství tu bude uchováno pro další generace.

„A to je to nejdůležitější. Aby se z něj radovali další návštěvníci, aby jim bylo umožněno vnímat ojedinělou architekturu a tradiční život na Valašsku,“ dodává Zdeňka Turková.

Fojtství z Jasenné je původní roubenou stavbou z poloviny 18. století takzvaně „in situ“ (na původním místě – pozn. redakce), jejíž interiér slouží jako muzejní expozice. Patří k unikátním památkám lidové architektury jižního Valašska.

Dědičky fojtského rodu Mikuláštíků o objekt pečovaly od roku 1993, kdy jej získali zpět v restituci. Objekt zároveň procházel obnovou a sloužil jako soukromé muzeum.

„Chci poděkovat dědičkám za péči, se kterou fojtství spravovaly a umožnily, aby sloužilo veřejnosti. Převzetím fojtství v Jasenné získává Valašské muzeum v přírodě první objekt in situ. Věřím, že jako správci plně využijeme našich zkušenosti s obnovou a provozem památkově chráněných objektů,“ řekl Jindřich Ondruš, generální ředitel Národního muzea v přírodě.

Historie fojtství 

Poprvé se uvádí v urbáři z roku 1585 jako zákupní rychta s lánem polí a mlýnem. V roce 1663 se nově zvoleným fojtem stal Jura (Gura) Mikuláštík, jehož potomci fojtství dochovali až do dnešních časů. Když v roce 1676 vizovická vrchnost utvořila z jasenského fojtství nový panský dvůr, stal se syn Jury Mikuláštíka osobním hajdukem hraběte Prokopa z Gollen a později šafářem a dále dohlížel na chod tohoto dvora a dědiny.

Při honu zachránil hraběti život a tímto činem se fojtství v roce 1726 vrátilo zase zpět rodině Mikuláštíků – zvláštním privilegiem (darovací smlouvou) do vlastnictví na věčné časy. Jiří Mikuláštík (syn Jury) mimo tyto důležité listiny zaplatil v hotovosti 200 zlatých. Také byl povýšen do nižšího šlechtického stavu.

Mikuláštíkovi vždy dobře hospodařili a v roce 1739 dostali od tehdejšího vizovického pána Františka Karla Minkvicburka povolení na obnovení mlýna a valchy. V roce 1775 náležel k fojtství kromě pozemků i mlýn a pila.

V roce 1748 se fojt Jiřík Mikuláštík (syn Jiřího) rozhodl postavit pro svoje fojtství nový velký dřevěný dům s pavlačí: to je onen dům, který po celou dobu, až do dnešních dnů stojí na svém původním místě tak, jak byl v dávné době postaven a vždy náležel rodu Mikuláštíků. Až na období mezi lety 1965 až 1993, kdy jasenské fojtství bylo násilně zestátněno a bylo ve správě Oblastního muzea jihovýchodní Moravy v Gottwaldově. 

Zdroj: Zdeňka Turková, www.jasenna.eu