Kliknutím zvětšíte„Chtěla bych do Zlína přivést Steva Spielberga,“ říká umělecká ředitelka Zlínského filmového festivalu
Přibližte nám dva tři filmy či události, které by si lidé na letošním festivalu neměli nechat ujít?
Určitě bych diváky chtěla pozvat na světovou premiéru rodinného animovaného filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo českého režiséra Filipa Pošivače. Ve Zlíně jej diváci uvidí úplně poprvé a krátce na to zamíří na nejvýznamnější festival animovaných filmů do francouzského Annecy. To je vždy mimořádná pocta po každý film a je to velmi důležité i pro celkové vnímání české kinematografie ve světě. Čeští, slovenští a maďarští koproducenti vdechli život výjimečnému filmu, který přináší poselství o tom, že se lze poprat s jinakostí v jakékoli podobě. A to je v dnešní době velmi důležité a aktuální téma.
Protože jsme také festival filmů pro mládež, tak ráda připomínám zcela novou sekci, která se věnuje evropským webovým seriálům. To je formát, který jsou dnešní teenageři ochotní konzumovat, a proto jim rádi vycházíme vstříc a nabízíme úvodní díly slavných a oblíbených skandinávských seriálů pro mladé. Navíc s možností diskusí o tématech, která přinášení. Je to zcela výjimečná možnost vidět něco, co zde v České republice zatím není dostupné. Ostatně jako většina titulů, které festival nabízí.
Podle čeho filmy vybíráte, na který se letos nejvíce těšíte?
Vybrat kvalitní filmy pro děti je poměrně složité. Měly by splňovat jednak to, že jsou kvalitní po filmařské stránce, ale měly by dětem přinést také radost, zábavu a třeba i poznání. Snažíme se o to, aby to byly pozitivně laděné příběhy o přátelství, odvaze a touze pomáhat druhým, ale nebojíme se vykročit i novými směry. Upozorňujeme třeba na téma ochrany přírody, nebojíme se dětem ukazovat život jejich vrstevníků v exotických destinacích, pracujeme i s historickým kontextem. Zkrátka festival nabízí filmy, které nejsou dostupné v kinech ani na různých VOD platformách jako je Netlix a podobně. A k našemu velkému štěstí jich po celém světě vzniká hodně. Letos jsou to třeba hojně filmy z Norska, Finska nebo Kanady. Takovým hezkým reprezentantem Kanady je snímek Dobrodružství v zemi Indiánů, který dětem nabídne vhled do života původních obyvatel – Indiánů.
Který mezinárodní festival vás inspiruje, kam nejraději jezdíte?
V průběhu roku jezdíme na hodně festivalů, většina z nich je zaměřena právě na děti a mládež. Jezdíme tam především za nápady a také proto, abychom rozvíjeli festivalovou diplomacii. To znamená navazovali nové kontakty a šířili dobré jméno nejen festivalu, ale také České republiky. Každý festival má svá specifika, ale žádný festival na světě nemá takovou atmosféru jako Zlín. Naší výhodou je bezesporu dlouhá historie, což v praxi znamená, že Zlín Film Festival je vlastně součástí kulturního života Zlíňáků mnoha generací. Myslím, že většina obyvatel našeho města jej někdy navštívila – ať už v dětství nebo v dospělosti jako rodič.
Na náš festival jezdí kolegové z celého světa a obdivují především to, jak jím žije celé město. To je něco zcela mimořádného, protože většina soutěží ve světě se odehrává v kinosálech nebo v určitých speciálních lokalitách. Ale abych odpověděla na Vaši otázku – rádi jezdíme třeba do Polska na festival Ale Kino v Poznani, který loni oslavil 40 let, rádi se inspirujeme třeba v holandském Cinekidu, který se odehrává v Amsterdamu a má skvělý program pro filmové profesionály nebo do švédskéMalmö. Obdivuji všechny pořadatele festivalů v hlavních městech, protože upoutat pozornost návštěvníků v ohromných metropolích je vždycky oříšek. Takže ráda zmiňuji festivaly pro děti v Budapešti, v Athénách nebo ve Varšavě. Specialitou jsou pak asijská velkoměsta jako je třeba japonské Tokio, korejský Busan nebo Nové Dillí v Indii. Speciálně v Dillí organizují festival pro znevýhodněné děti ze slumů. A to je něco mimořádně záslužného a vždy je to pro nás obohacující a formativní zážitek.
Jaký dětský film Vám v dětství nejvíce utkvěl v paměti a proč?
Určitě jsem vyrostla na skvělých českých rodinných filmech, které za mého dětství vznikaly. Ostatně, žádné jiné tehdy dostupné nebyly. Vždycky se znovu ráda podívám na filmy režisérky Věry Plívové Šimkové – Páni kluci, Krakonoš a lyžníci nebo na filmy Marie Poledňákové. Vyrostla jsem ve filmařské rodině, protože můj dědeček byl režisér Josef Pinkava, který také točil především pro děti a mládež, a navíc ve Zlíně. Takže jsme občas měli možnost vidět filmy ještě dřív, než byly v kinech. Třeba Kopretiny pro zámeckou paní nebo Terezu bych kvůli žádné holce neopustil. Nezapomenutelným zážitkem pro mě byla projekce disneyovky Sněhurka a sedm trpaslíků, kterou nám otec promítl na přenosné promítačce ve školce. A dodnes si pamatuju, jak moc jsem se bála zlé čarodějnice, která Sněhurce podstrčila otrávené jablko.
Nejsilnější moment v historii festivalu?
Ačkoliv na festivalu pracuji už více než 20 let, nejsilnějším momentem pro mě byla pandemie koronaviru a to, že se nám podařilo festival uspořádat. Přesunuli jsme jej z května do září, byli jsme limitováni řadou restriktivních opatření, ale diváci přišli! Do kin dorazilo i nečekané množství školních kolektivů, a to byl moment, kdy jsme si řekli, že to, co děláme tolik let má opravdu smysl. Že naši návštěvníci a diváci nás mají rádi a podporují nás. Oni jsou totiž tou největší odměnou, protože to děláme pro ně.
Měla jste někdy při přípravě krizi nebo chuť skončit?
Určitě takové momenty někdy přišly, ale vždycky to byly stavy krátkodobé a vyplývající z momentální situace. Takové jistě zažil každý z nás. Vždycky u mě ale převážilo to, že svou práci dělám opravdu s radostí, a i když už ji dělám dlouho, nikdy jsem nezažila pocit vyhoření. Mám totiž pocit, že stále je co objevovat a zlepšovat. Navíc mám kolem sebe lidi, kteří hoří pro věc stejně jako já, a to je jednak zavazující, jednak povznášející. Takže má práce je mým koníčkem a jsem za to velmi vděčná.
Máte nějaký nesplnění sen, který byste si chtěla v souvislosti s festivalem splnit?
Jedním z mých snů je přivézt do Zlína Stevena Spielberga, filmového kouzelníka, který svými filmy ovlivnil řadu generací a jehož jméno znají úplně všichni. Ale protože jsme festival pro děti a mládež, tak bychom měli myslet především na jejich idoly. Třeba se nám podaří přivézt někoho z mladých herců z kultovní série Stranger Things. Mimochodem vycházející hvězdu Sadie Sink, která září nejenom ve Stranger Things budou moct festivaloví diváci vidět alespoň na plátně v jejím novém filmu Dear Zoe. Sadie bohužel v tu dobu natáčí v Chorvatsku, tak třeba příště.
Uvidíme tedy čím nás na příštím 64. mezinárodní festival filmů pro děti a mládež Markéta Pášmová překvapí.
82
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
