Řeč je o manželech Janě a Karlovi Jakóbkovích, kteří společně se svou „odchovankyní“ Kateřinou Zelenkovou se věnují dětem na Základní umělecké škole F. X. Richtera v Holešově ve výtvarném oboru.

Malování oba bavilo už od malička. Karel Jakóbek také přiznává, že při volbě studia se přikláněl i k další okolnostem, proč si vybral uměleckou cestu.

„Byla to jediná škola, kde se až tak nehrotila matematika,“ směje se. Cesty manželů se s křížily právě na škole, kde spolu studovali.

Po jejím ukončení v roce 1983 Jana neváhala a přijala nabídku vrátit se na zušku, kde ona kdysi jako žačka se svou tvorbou začínala, nyní však už jako učitelka. Rok na to se k ní přidal i její manžel.

„Přijel jsem vyzvednout manželku. Ředitelka se právě v ten den rozešla s výtvarníky, kteří působili přede mnou, tak se mne zeptala, zda bych to nevzal. Já jsem kývl a tak učím,“ vzpomíná Karel.

U Kateřiny Zelenkové se motivem proč začít učit stala právě Jana Jakóbková.

„Chodila jsem k Janě na výtvarku, a hned jsem věděla, že také potřebuji být učitelkou na výtvarce. Tak jsem si zatím šla,“ potvrzuje.

Nicméně k tomu, aby vůbec začala malovat, ji přivedla učitelka v první třídě.

„Byla přímo zděšena, tím jak hnusně píšu. Doporučila tedy mamince, aby mne přihlásila na zušku, a tím to začalo,“ popisuje Kateřina a se smíchem dodává: „Hnusně píši do teď, ale láska zůstala“.

Děti ve svých hodinách učí všechny techniky dle osnov.

„Vybereme si nějaký úkol, na něm pracujeme třeba měsíc, někdy i déle, ale musíme za ten rok stihnout vše,“ popisuje Karel Jakóbek. I přesto, že učí všemu jejich díla mají podle Kateřiny svůj osobitý rukopis.

„Karel je více do plochy, Jana zase na linku a já jsem kombinace vás dvou,“ míní.

K tomu však, aby se vůbec stali jejich žáky, není tak lehká cesta. Zájem o jejich hodiny je obrovský a tak si své svěřence řádně vybírají, při náboru spolupracují i se školami z blízkého okolí.

„Těm co přijdou dáváme něco nakreslit. Jinak každým rokem chodíme do mateřinek a do prvních tříd a dáváme jim nějaký úkol. Vybíráme ty co jsou trošičku schopnější,“ popisuje cestu, jak se k nim dostávají nadané děti Karel. Ty pak svůj talent u nich mohou rozvíjet.

Důkazem jejich dobré práce je už celá řada ocenění. V nedávné době díla jejich žáků sklízeli úspěch hned na dvou mezinárodních soutěží. Jednou z nich byla soutěž v Bělorusku, kde získali tři ceny. Každý rok také posílají tvorbu i do mezinárodní soutěže Lidice. Letos se jim zde dostalo pocty a obdrželi cenu poroty a i další individuální ocenění. „Dohromady jsme získali patnáct cen,“ doplňuje pyšně Jana. Bezesporu se jednalo o velký úspěch.

„Bylo tam skoro patnáct tisíc obrázků od žáků z asi sedmdesáti zemí světa,“ objasňuje Kateřina.

Příští rok je opět čeká celá řada soutěže, ale i jedna pro ně z nejvýznamnějších, a tou je Přehlídka ZUŠek. I zde manželé pravidelně sklízí úspěchy. Kateřina Zelenková se ji bude účastnit poprvé, jelikož na škole působí teprve dva roky a soutěž se opakuje vždy po třech letech. Renomé manželů na této soutěži je ji však dobře známý.

„Vždy když dojede na soutěž Holešov a vytáhnou věci Jakóbkových, je to jasný,“ usmívá se.

V současné době Základní umělecká škola F. X. Richtera v Holešově oslavuje 70 let od jejího založení, k této příležitosti lze na zámku v Holešově mimo jiné také shlédnout výstavu z děl absolventů právě výtvarného oboru.

Představí se vám na ní řada talentovaných umělců, kteří díky právě manželům Jakóbkovým svůj um rozvíjeli a nyní patří mezi opravdové špičky svého oboru.