Páleničářská sezona totiž kulminuje a většina kotlů jako palivo používá právě plyn. „Jsme obsazení až do února, takže doufáme, že se krize brzy vyřeší a nedojde to až tak daleko, aby nás někdo omezoval. Byla by to katastrofa,“ poznamenal Zdeněk Orság zaměstnanec vsetínské pálenice Jasenka.

Vrata se v těchto dnech téměř nezavřou ani v pálenici U Libora ve Valašském Meziříčí. Také tam kotle roztápí plynem. „Z krize obavy nemáme. Naše spotřeba není zase tak velká, takže doufám, že nás by neomezovali. Vláda tvrdí, že pro domácnosti je plynu dostatek na celou sezonu,“ uvedl provozovatel pálenice Libor Bublík.

Termíny si zákazníci v jeho podniku zamluvili do konce ledna. „Počítám, že hodně se jich bude hlásit i v únoru, řada lidí má kvas i na chatách a čekají, až bude lepší počasí,“ dodal Bublík.

Narušení provozu kvůli nedostatku plynu se nebojí ani v pálenici Vaněk ve Stříteži nad Bečvou. Přesto, že v pořadníku se jména zákazníků objevují až do února. „Starosti si zatím neděláme. My máme celkem malý odběr, nás by se krize dotknout neměla,“ věří také provozovatel střítezské pálenice Vladislav Vaněk.

Naprosto v klidu zůstávají v pálenicích, které pod kotli stále topí dřevem. „Pokud nenapadnou tři metru sněhu, neohrozí nás nic. Dřeva máme dostatek,“ usmíval se jednatel hovězské pálenice František Kovář.

Právě tradiční postup je podle něho devizou, která mnoho zákazníků přitahuje jako magnet. „Praskání hořícího dřeva vytváří příjemnou atmosféru, lidé se tady cítí jako doma u krbu. Další výhodou je úspora. Pořád platí letité pravidlo, že každý náš zákazník si doveze vlastní dřevo a tím ho pálení vyjde levněji,“ vysvětlil František Kovář.

Zájem o výrobu destilátů je v těchto dnech tak velký, že pracovníci hovězské pálenice nastupují do práce i ve čtyři ráno a není výjimkou, když skončí třeba v deset večer.