Například v Kroměříži město samo o sobě službu pro bezdomovce nezajišťuje, zřizuje a podporuje ale organizace, které se problematikou zabývají. „Ze zkušeností Městské policie i orgánů sociální péče vyplývá, že se v našem městě pohybuje nanejvýš deset problematických osob bez domova," poznamenal mluvčí radnice Pavel Zrna. Označení „problematický" podle něj znamená, že jde o lidi nepřizpůsobivé, kteří se často dopouští drobných krádeží či konzumace alkoholu na veřejnosti.

Relativně nízký počet je podle něj dán tím, že ve městě je několik možností, kterých mohou lidé v tíživé životní situaci využít, a to včetně žen. „Azylový dům pro ženy má k dispozici 23 bytových jednotek s 62 lůžky má nepřetržitý provoz. Určen je matkám s nezaopatřenými dětmi a samotným ženám při ztrátě bydlení a řešení tíživé životní situace," podotkl Zrna.

I péče má ale háček: klienti nesmí nadýchat víc než 0,7 promile alkoholu. „Poskytujeme zázemí pro bezdomovce, ale máme limit maximálně 0,7 promile v krvi. Nabízíme celkem 45 lůžek, noc u nás stojí sto dvacet korun za noc. V ceně je osobní hygiena, jídlo mají ve své vlastní režii. Dále máme čtyřlůžkovou noclehárnu, kde noc stojí třicet korun, a když jsou venku opravdu velké mrazy, je tu i možnost přečkání noci dole ve vestibulu," vyjmenoval ředitel Azylového domu Robert Hasala.

Oproti tomu v Bystřici pod Hostýnem azylový dům nemají. V krajních situacích si ale strážníci dokážou poradit. „Problémy s bezdomovci máme naštěstí minimální. Je to každý rok stejné, vždycky u někoho najdou ubytování, i když třeba všelijaké. Na ulici v krabici nám nespí nikdo," tvrdí šéf tamní městské policie Radek Sigmund.

V případě, že by se někdo přeci jen našel a hrozilo mu umrznutí, mají nouzové řešení. „U nás přímo na městské policii je místnost, kde jej můžeme nechat posedět a přespat do rána," dodal Sigmund.

Ani v Hulíně zázemí pro bezdomovce není. „Žádné instituční zařízení nemáme. Funguje u nás ale sociální pracovník, který má tyto věci zmapovány. Máme spolupráci s Azylovým domem v Kroměříži a ty potřebné lidí tam odkazujeme, jsme připraveni jim také kdykoliv vypomoci v rámci našich kompetencí," ujistil hulínský starosta Roman Hoza.

Nejen v Kroměříži mají lidé bez přístřeší v oblibě sedávat u nákupních středisek. „Setkávali jsme se často s problémy, že tam popíjeli a vadilo to jak provozovatelům, tak i lidem, kteří chodili nakupovat," potvrzuje kroměřížská policejní mluvčí Simona Kyšnerová.

Potíže mívají také pracovníci Českých drah. „Otázka bezdomovců je stále aktuální, řešíme ji prakticky pořád. Není to jen v Kroměříži, ale třeba i ve Zlíně, Otrokovicích a podobně," připouští ředitel krajského Centra osobní dopravy Ludvík Urban.

železničáři se podle něj snaží spolupracovat s místními úřady, cestující si ale občas stěžují dokonce i na přítomnost bezdomovců, kteří se nebojí ani konfliktů.

„V takovém případě voláme ihned policii. Jinak máme vlastní bezpečnostní agenturu, která dohlíží, aby probémovi lidé nevyužívali naše prostory jako noclehárnu," dodal Ludvík Urban .

Mnozí lidé bez stálé adresy už jsou mezi obyvateli měst v podstatě známými firmami. „Znám dva bezdomovce z Kroměříže, jen nevím, jak se jmenují. Hlavně přes léto je často vídávám, když na mě narazí, chtějí nějaké drobáky. Jsem mírumilovný člověk a vždycky jim tu desetikorunu daruji. Stejně si za to ale koupí alkohol," krčí rameny třeba Radek Svoboda z Vážan.

Další Kroměřížanka Nikola Kuchařová lidi bez střechy nad hlavou lituje. „Někteří si za to sice mohou sami, ale i tak je to drsné, je mi jich líto. Každý by měl dostat druhou šanci pro lepší život," míní. Jednoho člověka bez domova prý také sama osobně znala, nyní už je ale po smrti. „Vždycky chodíval do kavárny, kde jsem často trávila čas i já, a mile si se mnou povídal. Říkalo se mu inženýr architekt," uzavírá obyvatelka Kroměříže. (hoř)

AUTOREM JE MAREK HOŘAVA