„Je pro mě ztotožněním vzdoru proti totalitnímu režimu a také zpěvákem, jehož písničky mě provázeli celé mládí. Ještě v době, kdy jsme je zpívali tajně ve sklepě,“ říká Radek Pospíšil, který přišel i letos zapálit svíčku a zazpívat si své oblíbené songy.

LIDÉ SE STÁLE BÁLI

Letošní rok je o to významnější, že si celá Česká republika připomíná třicáté výročí sametové revoluce.

„17. listopadu byl pátek, všední den. Byl jsem v práci. Ale konkrétně se mi ten den nevybavuje,“ uvedl Radek Pospíšil. Co dělala 17. listopadu, v den masakru studentů na Národní třídě, si naopak pamatuje Jana Knapková zcela jasně.

„O demonstraci jsme neměli informace. Byla jsem v práci, měli jsme diskotéku. Teprve postupně jsme se začali dozvídat podrobnosti o hrůzách v Praze. Bylo to složité, neexistovaly mobily, vše bylo stále pod taktovkou komunistů. Na demonstracích tady v Kroměříži už jsem ale nechyběla. Nálada ve společnosti však byla po celý listopad ještě taková křečovitá. Lidé se báli,“ vzpomíná Jana Knapková, která brigádně pracuje právě v Expozici Karla Kryla.

KROMĚŘÍŽI NEODPUSTIL

Po revoluci se s Krylem setkala v roce 1990, kdy byla jednou z organizátorů jeho koncertu na místním zimním stadionu. „Přivítali jsme jej chlebem a kilovkou soli. Večer si chtěl projít město a já jsem se toho ujala. Obešel si místa, kudy předtím chodil, když tady bydlel,“ vybavuje si okamžiky strávené s Krylem Knapková.

„Ptala jsem se jej, zda odpustil Kroměříži za to, že se k jeho rodině zachovali tak nelidsky a de facto ji odsud vyhnali. Řekl, že nikdy neodpustil. Ale měl také spoustu pěkných vzpomínek. Některé lidi měl rád,“ uvádí Jana Knapková.

Ta se v dobách totality sama pohybovala mezi některými zakázanými umělci, jakými byli třeba Jaromír Nohavica a Jaroslav Hutka. Účastnila se také jejich koncertů.

„Vždycky na nás dohlíželi estébáci v civilu (agenti Státní bezpečnosti – pozn. redakce) infiltrovaní mezi nás. My jsme ale věděli, kteří lidé to jsou,“ uzavírá Knapková.