Skupina začínala s anglickými písněmi.

„Samozřejmě jsme neuměli ani slovo anglicky, a tak jsme písně, které jsme slyšeli v rádiu, foneticky přepisovali a tak jsme je zpívali,“ vzpomíná zpěvák skupiny Jarson Čápek. Expo rock přebíralo skladby zahraničních kapel, jako byly Deep Purple nebo Uriah, později kapela přešla na české texty a autorskou tvorbu. V osmdesátých letech vznikly hity kapely, které jejich publikum vyžaduje dodnes.

„Složili jsme třeba písničku Babičko má. To je tak stupidní píseň, která se stala hitem a nese se od osmdesátých let dodnes. Lidé ji neustále chtějí hrát a dodnes ji řvou spolu s námi,“ říká Jarson Čápek.

Osmdesátá hudební léta v Československu měla dva základní proudy.

„Tehdy tu řádil Michal David, Standa Hložek a další. Ale také tu bylo spoustu výborných kapel. Trend udával Pražský výběr. My na Moravě jsme ale na Prahu zas tak moc nehleděli a hráli to svoje. V regionu tehdy vzniklo hodně dobrých kapel, například Motus nebo Avion,“ vzpomíná zpěvák Čápek.

V hudebním průmyslu tehdy neplatil model nabídka-poptávka, kapely se třídily do několika kategorií a podle kategorie je režim finančně hodnotil. Také hudebníci skupiny Expo rock museli chodit na kvalifikační přehrávky, které měly vždy hudební a politickou část.

„Na přehrávkách jsme hráli písně tak, jak jsme je nacvičili, i s tou angličtinou. Na to, že tady řídila komunistická klika, tak jsme žádný velký tlak od soudruhů necítili. Nepamatuji si ani represi, kupodivu to tu bylo tehdy celkem uvolněné,“ vysvětluje Jarson Čápek.

Odpočinek od režimu

Kroměřížsko ale také zažilo prohibice.

„Na zábavách byl několikrát zakázáno podávat alkohol. Jenže o to to bylo horší, protože si lidé donesli vlastní tvrdý alkohol, a pak zábava skončila hůř, než kdyby si koupili jen pivo nebo víno,“ vzpomíná baskytarista a zpěvák skupiny Jarda Rozsypal.

Nedostatek kultury v komunistickém Československu měl pro Expo rock příznivý dopad.

„Lidé se vždy sešli na nádraží a domlouvali se, kam dnes pojedou za kulturou. Nebyly žádné bary nebo diskotéky, a tak jezdili po okolních zábavách, zkrátka si chtěli odpočinout od režimu. Nejezdili jenom vlakem, ale i stopem nebo pěšky. Hráli jsme sice na vesnických zábavách, ale běžně na nás chodilo tisíc nebo jeden a půl tisíce lidí,“ vybavuje si Jarson Čápek.

Expo rock nejčastěji hrálo v Žopech, kde téměř každý druhý týden pořádaly místní spolky zábavy, na které Expo rock pravidelně zvali.

„Tehdy byla taková doba, že nám organizátoři akcí dělali pomyšlení a slibovali, že nám donesou, co jen budeme chtít. Jednou jsme hráli v Ludslavicích, kam přišlo dva tisíce lidí. Tam nám slíbili, že seženou cokoli, na co máme chuť. Tak jsem si v jednu ráno poručil zmrzlinu, a opravdu jsem ji dostal. Ani netuším, kde ji vzali,“ vzpomíná na jeden z památných koncertů Jarda Rozsypal.

Skupina hraje na vesnických zábavách dodnes, nemá přitom příliš velkou konkurenci. "Mladí muzikanti dnes moc do bigbítu nechtějí, takže na zábavy zůstáváme pořád my, staří pardi. Děláme to rádi, ale svým způsobem je to dřina," uzavírá Jarda Rozsypal.