„V naší nemocnici pracuji 26 let, to je kus života, který žiji s touto nemocnicí, s mými kolegy a pacienty, kteří naši práci potřebují. Spoustu z nich znám za ta léta osobně, nenechal bych je ve štychu, a i proto bych neodešel,“ říká v úvodu rozhovoru nový primář.

Chirurgické oddělení je jedním ze základních oborů každé nemocnice. Jak se na jeho provozu odrazil covid?

Nemocnice funguje jako celek, jedno oddělení se nedá z tohoto organismu vytrhnout. Provoz chirurgického oddělení se proto musel podřídit počtu nemocných s covidem v celé nemocnici a také reagovat na nemocnost zdravotníků. Na druhou stranu jsme museli stále zajistit akutní operace, úrazy a výkony, které nesnesly odklad.

Protože je chirurgie těsně provázána zejména s oddělením anesteziologie, tak jsme byli samozřejmě omezeni i tím, že se kolegové z oddělení ARO museli fakticky rozdělit na dvě části, a to na jednu, která se věnovala covidovým pacientům s těžkým průběhem, a na druhou, která měla na starosti necovidové pacienty v těžkém stavu. I naše sálové a anesteziologické sestry vypomáhaly na covidových odděleních. To byl hlavní důvod, proč se v uplynulých dvou letech operovalo méně.

Jaroslav Novák, nový primářem Chirurgického oddělení Kroměřížské nemocnice
Kroměřížskou chirurgii vede nový primář

Jak dlouho momentálně čekají pacienti na operace?

Akutní operace, jako jsou úrazy nebo náhlé příhody břišní samozřejmě počkat nemohou. U tzv. plánované operativy je to různé - onkologická operativa je stále řešena prioritně a u ostatních diagnóz se čekací doba prodloužila řádově o týdny. Čekací doba se liší také obor od oboru. Ortopedické operace, jako jsou náhrady velkých kloubů nabraly v celé republice obrovské zpoždění a výjimkou, bohužel, není ani Kroměřížská nemocnice. Na tyto operace čekají bez nadsázky stovky pacientů. Budeme se snažit, a teď mluvím za všechny operační obory, rozběhnout plánované operace na maximum, co bude v lidských silách. Věřím, že si budeme schopni s kolegy z ostatních oddělení vzájemně vyjít vstříc a nevidět situaci jen očima vlastního oboru, ale vnímat potřeby našich pacientů jako celek.

Může se nějak kapacita operačních sálů rychle navýšit?

Všechno je o domluvě, dobrém a předvídatelném plánování a efektivním využívání operačního času, který je k dispozici, a o který se u nás musí podělit šest operačních oborů. A samozřejmě je to především o lidech. O personálu, jak na straně lékařů, tak sester.

Nicméně je pravda, že by nám velmi pomohlo urychlené vyřešení přístavby východního křídla budovy A nemocnice, kam by se mělo přesunout oční oddělení, včetně operačního sálu pro oční operace. Tím by se významně zlepšila dostupnost sálu zejména pro ortopedickou a traumatologickou operativu. Navíc tím chirurgie získá nové moderní příjmové ambulance, což zase zlepší komfort pro pacienty, kteří do nemocnice přicházejí. Čím dříve bude tato přístavba uvedena do života, tím lépe.

Speciální laser na léčbu covidové pneumonie v Kroměřížské nemocnici
Kroměřížská nemocnice má speciální laser na covidové pneumonie

Jak vidíte budoucnost chirurgického oddělení v Kroměříži?

Vidím ji optimisticky. Jsme okresní nemocnice a naší ambicí je být tady pro naše pacienty a odvádět kvalitní práci, na kterou se lidé z našeho regionu budou moci spolehnout. Všude se řeší příchody a odchody lékařů, to je přirozený vývoj. Jsem rád, že se do Kroměřížské nemocnice rozhodl vrátit jeden náš bývalý kolega a další návrat zvažují. Chtěl bych, abychom se do budoucna více věnovali našim mladým kolegům, to je cesta ke dlouhodobé stabilizaci každého oddělení. Věřím, že se nám vyplatí vychovat si lékaře od čerstvých absolventů lékařů i sester, kteří se s nemocnicí sžijí, získají si k ní vztah a zůstanou s námi. Jsem o tom přesvědčen.

Myslíte, že se to splní, i když z oddělení postupně odchází celkem čtyři lékaři? Zníte na tu situaci velmi optimisticky…

Domácí lékaři neodchází, což je základ. Co se mě týče, jsem rodák z Kroměříže, dá se říct kroměřížský patriot, mám tady rodinu, znám s trochou nadsázky půlku okresu osobně. Tady jsem se narodil. Jsem na tomto světě vlastně také díky naší nemocnici a tehdejším našim porodníkům, ale především díky doktoru Ohlídalovi. Měl jsem totiž pupeční šnůru omotanou kolem krku a málo kyslíku. Takže jemu vděčím za to, že můžu dělat to, co dělám, a vlastně tím vracím dluh svým předchůdcům.

Když jsem v roce 1995 do nemocnice nastoupil, ujal se mě tehdejší primář chirurgie Zapletal a jeho kolega, doktor Pokorný.  Naučili mě vše - zejména, že se k lidskému tělu musíme chovat jemně, s noblesou, pracovat s rozmyslem a efektivně. Protože toto je důležitý předpoklad, aby se nám pacient velmi rychle uzdravil. A stejně to chci dělat i já a snažím se o to již nyní. Musíme naše mladé lékaře naučit vše, co umíme.