„Pocházím z Brna, nějakých dvanáct let žiju v Chropyni, což je samá nížina. Když jsem tenkrát viděl tu zasněženou fotku z Radhoště, byl to pro mě jiný svět. Řekl jsem si, tam chci být taky.“ Další víkend se na Radhošť s tehdy pětiletým Rastym vypravil, hned potom zdolali Lysou a na lásku k horám bylo zaděláno.

Z gauče rovnou na vrchol

Bez předchozích zkušeností začal Jan Trnečka plánovat další horské túry. Jeseníky, Malá Fatra, Západní Tatry, Alpy. Za dva roky už stanul s Rastym na Mont Blancu. Žádná dlouhodobá příprava před výstupem. „Jsme docela střelci. Tři měsíce ležíme s Rastym na gauči u televize a potom se rozhodnu, že uděláme výlet do Alp. Naplánuju trasu a jedem,“ směje se Trnečka.

Před prvními Alpami si zjišťoval informace o výstupech se psy, ale téměř nic nenašel. Postupem času začal dostávat různé rady nebo tipy na cesty se zvířaty, ale raději se řídí svým pocitem a Rastyho instinktem.

Kolovna KM na Husově náměstí. Zleva Jakub Klement a Josef Maitner.
Startuje cyklistická sezona. Servisy čeká v dubnu a v květnu hlavní nápor

„Žijeme si svůj život, a co a jak dělají druzí, mě až tak moc nezajímá.“ Pro psa dopadl první výstup dobře, vše zvládl s přehledem. O poznání hůř na tom byl jeho člověčí parťák. „Neměl jsem zkušenosti, takže mi chybělo základní vybavení – brýle a pomáda na rty. Skončili jsme strašně,“ vzpomíná po letech s úsměvem.

Kde není fyzička, pomůže hlava

Nadšenec podotýká, není žádný velký sportovec. A kdyby to nechal jen na nohách, tak se nikam nedostane. Ale všechny výstupy zvládl Jan Trnečka díky "hlavě". Tak moc chtěl na vrchol, až se tělo poddalo.

Psí parťák zvládal túry už od prvního výstupu. „Nebylo to tak, že bych Rastyho někam nosil nebo tahal. Nechal jsem na něm, ať si vybere svou trasu k výstupu,“ popisuje horal.

Psí park je vítězným projektem prvního ročníku participativního rozpočtu Vaše Kroměříž.
Psí park a unimobuňky. Chystá se uskutečnění vítězných projektů Vaší Kroměříže

První setkání vlčáka s horskou přírodou a jejími obyvateli bylo úsměvné. Rasty není lovec, spíše se chtěl se zvířaty přátelit a zařadit se do jejich stáda. Když však viděl, že kamzíkům ani kozám opravdu nestačí, rychle to vzdal.

Navíc jako zástupce inteligentního psího plemena rychle pochopil, že musí šetřit síly na cestu. „On se hrozně rád kochá, vyleze si na nějakou skalku nebo balvan, ale že by se honil za zvířaty, to ne.“

Jan Trnečka a Rasty. Zdolali spolu Tatry i Alpy.Jan Trnečka a Rasty. Zdolali spolu Tatry i Alpy.Zdroj: archiv Jana Trnečky

Na horách oba nejvíce baví to, když si je mohou užívat bez lidí. Proto často vyrážejí na výstup ještě v noci, nebo klidně ve dvě hodiny ráno, aby s rozbřeskem byli na vrcholu a po obědě už zpátky u auta.

Stihnou se tak vyhnout davům turistů a vychutnají si hory o samotě. „Je to také výhoda kvůli počasí. Bouřky na horách přicházejí většinou odpoledne,“ vysvětluje Trnečka. Ani tak se jim ale v přírodě nevyhnuli. Měli někdy opravdu namále?

Přijímací zkoušky. Ilustrační foto
Jak musí zvládnout přijímačky uchazeči o studium na gymnáziích na Kroměřížsku

„Vždycky jsem túry plánoval hlavně podle počasí. Ale hory jsou v tomto nevyzpytatelné. Několikrát nás chytla bouřka a není to nic hezkého, nedá se to s bouřkou u nás doma vůbec srovnat. Člověk se nemá kam schovat, do údolí nestihne sejít, musí ji prostě přečkat. To stejné je s vichřicí, vítr 130 kilometrů je hnusný, ale nenaděláte nic. Až poslední rok jsem si pořídil chytrý telefon s navigací a offline mapami, abych aspoň věděl, kde jsme, když se zhorší počasí a není vidět na krok.“

Ve smečce jsme parťáci

Jejich dvoučlenná smečka nemá vůdce. Mezi majitelem a psem je silné pouto, tráví spolu téměř veškerý čas. Ať už na gauči nebo v lese, na rybách či v milovaných horách. Jsou parťáci, kde je poměr sil fifty-fifty.

„Já trasu naplánuji, ale v terénu už je to na nás obou. Byla místa, kde to Rastyho nebavilo a vadil mu silný vítr. Tak jsme to prostě otočili a šli dolů. Nikdy jsme nešli na sílu,“ vysvětluje Trnečka.

Rastymu nechá prostor, vše si v klidu promyslet. Vidí cestu svýma očima a vyleze ji, jak chce on. Drápy přitom používá jako kočka, obejme jimi kámen, zapře se a dostane výš.

Jan Trnečka a Rasty. Zdolali spolu Tatry i Alpy.Jan Trnečka a Rasty. Zdolali spolu Tatry i Alpy.Zdroj: archiv Jana Trnečky

Prošli Alpy v Itálii, Rakousku i Švýcarsku

Jan Trnečka a jeho pes zdolali společně Mont Blanc (4809 m), horu Monte Rosa (4634 m), Bishorn (5153 m), Grossvenediger (3666 m), na Grossglockneru (3798 m) se dostali do výšky 3600 metrů. Na Slovensku prošli Západní i Vysoké Tatry.

Všude bylo podle cestovatele krásně, za jeden ze zvláštních vrcholů považuje Satan a Kolový štít na Slovensku. Právě Kolový štít byl pro Rastyho jedna z technicky nejnáročnějších tras.

„Tam si myslím, že žádný druhý pes nevyleze. To, co Rasty dokázal hlavně při sestupu, protože nahoru to přece jenom jaksi jde, ale dolů, to je výkon, je obdivuhodné. Byla tam tři místa, kde měl veliký problém. Ale zvládl to,“ popisuje hrdě Trnečka.

Dětská skupina - Grohova v Holešově. Vizualizace.
Dětské skupiny jako řešení nedostatku míst ve školkách v Holešově

Pes vede i ve srovnání, jestli jít na túru se psem nebo člověkem. Podle dobrodruha z Chropyně jsou túry s lidmi mnohem náročnější než se psem. Někdy si lidé nesednou povahou, jindy se jejich představy o turistice liší.

„Jedna moje parťačka vzdala výstup už 300 metrů od auta. Zážitky byly v podstatě 50 na 50. Někdy to proběhlo naprosto v pohodě, sedli jsme si, bylo to super. Ale v 50 procentech to skončilo katastrofou,“ popisuje Trnečka, který se potkal se Slovákem Jakubem Pigou, jenž o Trnečkovi a Rastym chtěl natočil dokument. Společně absolvovali několik výstupů, celé natáčení trvalo čtyři roky a letos měl dokument o této nevšední dvojce pod názvem Horská Dyáda premiéru.

Rasty už je zasloužilý dědeček, s turistikou musel skončit

Dalších vysokohorských výstupů se už však Rasty nedočká. Ve dvanácti letech je zaslouženým dědečkem a delší fyzická aktivita ho zmáhá. Zvládl toho ale více než kdejaký člověk. Ve svém rejstříku má přes padesát vrcholů vyšších než dva tisíce metrů. A to je nejen na psa úctyhodný výkon.