S takovými zprávami se dnes a denně setkávají také lidé na Kroměřížsku. Obávají se o svou budoucnost? Dotkla se už úsporná opatření v podnicích také jich nebo jejich známých?

Podle odpovědí Deníkem oslovených respondentů v ulicích Kroměříže se zdá, že ano. Pouze tři lidé si například myslí, že rozruch kolem krize je jen nafouklou mediální bublinou. Naopak většina je přesvědčena o tom, že se naší zemi krize v žádném případě nevyhne.

Většina dotázaných přesto žádné konkrétní důsledky špatné hospodářské situace zatím nepociťuje. Pokud se někdo z nich setkal třeba s propouštěním či snižováním platů, týká se to zpravidla jeho přátel či známých.

Například Jakub Pikeš z Kroměříže má několik kamarádů, kteří už museli práci nedobrovolně opustit. Prozatím ale obavy o svůj další osud nemá

„Myslím si, že to tak hrozné nebude a i kdyby ano, stejně si každý bude muset pomoci sám, jak nejlépe umí. Nijak zvlášť finanční situaci neřeším. Snažím se jen trochu šetřit na běžných výdajích, jako jsou teplo a elektřina,“ říká mladý muž.

Ani Aloisie Němcová ze Zlobic s velkým snižováním domácích výdajů nepočítá. „Já sem vždycky pamatovala na zadní kolečka a proto si opasek nijak utahovat nebudu,“ říká. I ona však počítá s tím, že budoucnost nebude příliš růžová. „Jeden můj známý, který podniká ve sklářství, už má problémy se snižováním objednávek,“ posteskla si Němcová.

Celkově z provizorní ankety Deníku vyplývá, že se nikdo z dotázaných na příchod krize příliš nepřipravuje. Někteří sice šetří, ale rozhodně ne kvůli světovým finančním trhům.

„Nikdy jsem neměla peněz na rozdávání. Musím šetřit, ale kvůli neveselé ekonomické situaci to rozhodně není. Chvála Bohu, ještě nikdo z mého okolí nepřišel o práci, ani se ho krize nedotkla jinak,“ připouští například Tereza Švačková.

Lidé v regionu jsou dosud, jak se zdá, ochotni v případě potřeby omezit hlavně běžné spotřební výdaje, které nebudou mít dopad na pokles jejich životního standardu, tedy plyn, teplo a elektřinu. Pouze někteří z oslovených by za předpokladu, že budou mít o něco hlouběji do kapsy, sáhli pro levnější potraviny, než kupují dnes.

Například Věra Barabášová z Jarohněvic k tomu říká. „Bydlíme na vesnici, a proto si nemusíme tolik věcí kupovat, třeba maso a jiné potraviny máme svoje. Šetřili bychom na jiných věcech,“ dodala žena.

LENKA KAŠPAROVÁ