„Původně jsem chtěl jít k Baťovi. Byly tam krásné platy a člověk mohl chodit ještě do školy. Můj otec si ale přál, abych pokračoval v tradici. Tak jsem se vyučil krejčím,“ vzpomíná na svá klukovská léta pan Vratislav Šidleja z Počenic-Tetětic.

A od šicího stroje se neodpoutal prakticky dalších, neuvěřitelných, 80 let.

„Začal jsem v 15 na škole. Pak jsem šil doma, po komunistickém převratu v družstvu, v důchodu jsem měl ještě živnost do svých 85 let. Dalších deset let jsem ještě tak šil, když někdo něco potřeboval,“ říká pan Šidleja. Za poslední dva roky už pouze vypomáhá v rodině. Přešít nějaký ten rozbitý zip, potrhaný límec.

V začátcích s řemeslem opravdu bojoval. Dlouho mu nemohl přijít na chuť.

„Krejčovina mi lezla krkem. Až do 40 let jsem ji popravdě nenáviděl. Ono to taky není žádné zdravé řemeslo. Bolí z toho záda, žádný pohyb. A já jsem byl člověk, který měl pohyb rád,“ vysvětluje Šidleja, který byl také vášnivým sportovce. V životě se věnoval fotbalu i volejbalu.

Teď už si říkám, že není nad krejčovinu

„Nezbylo mi tehdy nic jiného, než se vyučit. Teď ve stáří říkám, že není nad krejčovinu. Člověk u šití může sedět, může si zpívat, přemýšlet a přitom si ještě nějakou korunu vydělat. A můžu pomoci sousedům, rodině,“ vyzvedává klady řemesla.

Po vyučení začínal pan Šidleja s krejčovinou doma. Přišel však komunistický puč v roce 1948 a s tím spojená likvidace veškerého soukromého podnikání.

„V roce 1951 jsem byl takzvaně delimitován. Řekli mi, že buď půjdu pracovat do družstva nebo do dolu. Se svými 60 kily jsem ani do dolu nemohl,“ uvádí Vratislav Šidleja, podle kterého u nás móda za poslední desetiletí značně upadla.

„Současnost se nedá vůbec porovnat s módním průmyslem za první republiky. Je to poznat jak na materiále, tak na šití. Tehdy jsme měli styl. Dnes lidé nosí většinou konfekci. Málokdo má oblečení na zakázku. Zakázková móda je drahá, nejsou na ní peníze. Těžko se je utrácí za obutí a ošacení,“ míní Vratislav Šidleja.

„Před lety jsem potkal v čekárně děvčicu, která měla kalhoty s dírami na kolenou. Říkál jsem jí, aby mi je donesla, že jí to opravím. Ta se ale dopálila,“ směje se krejčí, který se s některými dnešními módními trendy nedokáže ztotožnit.