SLEDUJEME Reakce a ohlasy na teroristické útoky v Paříži

Ale platí to i naopak. Kroměřížský deník například hovořil s mladou Francouzkou, která žije v Paříži, ještě před rokem však v rámci výměnných pracovních pobytů působila přímo v Kroměříži.

„Ten den večer jsme zrovna byli ve městě, ale ne tam, kde se všechno odehrálo, naštěstí zrovna na jiném místě. Cítili jsme, že se něco děje a lidé na ulici nás varovali. Naštěstí jsme se včas a bezpečně dostali domů," vypráví žena, která ještě kvůli rozjitřené atmosféře raději nechtěla zveřejnit své jméno.

„Lidé jsou zmatení, ptají se, proč se něco takového musí dít. Doufáme, že všichni budeme moci žít dál, doufáme, že se vše uklidní a zase se postavíme na nohy," dodala mladá Pařížanka s vazbami na kroměřížský region.

Mnozí lidé znají Francii díky svým pracovním povinnostem. Platí to třeba o řidičích kamionu, jedním z nich je i Kamil Hrbáček z Kroměříže. „Dnes zkrátka nikdy nevíte, co čekat. V Calais mi uprchlíci vyhrožovali, že mi rozmlátí okna a zrcátka, když jsem troubil na německého kolegu přede mnou, že mu lezou do návěsu. I mě se pak zkoušeli dostat do převážených aut. Vím i o několika napadeních řidičů," líčí třiatřicetile­tý řidič.

V Evropě se podle něj momentálně hranice prakticky vůbec nehlídají. „Přece jenom jsme v Schengenu, hlídky stojí jen tam, kde je aktuálně problém s migrací, to znamená slovinsko-rakouská hranice a rakousko-německá hranice. Momentálně po útocích jsou ale z bezpečnostních důvodů hlídky i na belgicko- francouzských hranicích po obou stranách, kolegové tam stáli v sobotu až v osmikilometrových kolonách. Lidé se teď budou víc bát, už to vážně není sranda," dodává.

Další kroměřížský řidič kamionu Jaroslav Mlčoch je právě nyní shodou okolností na delší dobu pracovně ve Francii. „Naštěstí jsem ale na jihu, dál od Paříže. Útoky jsme ale pocítili i tady. Vláda vyhlásila třídenní státní smutek, všechny akce jsou zrušené, zavřely se trhy, kina, aquaparky…" upozorňuje.

Dál od hlavního francouzského města podle něj takový zmatek není, ale policejní hlídky jsou doslova na každém rohu. „Ve městech a na každých mýtných branách, kterými projíždíme. Není to vůbec příjemné vidět policajty s nabitými samopaly, ale je to samozřejmě jejich práce," krčí rameny řidič z Kroměříže.

Pavlína Neborová pochází z Přerova a ve Francii brigádně pracuje v restauraci, momentálne ve Versailess. „Měli jsme jediné štěstí, že jsme ten den nakonec do centra nejeli. Kamarádka měla narozeniny, ale já jsem byla nemocná, tak jsme zůstali s přítelem doma," vypráví devětadvaceti­letá žena.

Protože jsou od centra víc než hodinu cesty, nic konkrétního neslyšeli, ale volala jí kamarádka, že zrovna slyšela obrovský výbuch a zjišťuje, jestli jsou v pořádku. „Tak jsme se to dozvěděli, podívali se na internet a za chvíli to bylo i v televizi. Přepadne vás zvláštní pocit, že jste tam mohli být," neskrývá rozrušení Pavlína Neborová.

V centru Paříže prý moc známých nemá. „Všichni bydlí na periferiích a co vím, tak měli v pátek večer volno, takže jsme se ujistili, jestli jsou v pořádku a informovali jsme i do Česka. Chvíli se večer nešlo dovolat, předpokládám, že linky byly přetížené, ale poslali jsme zprávu přes internet. Od nás jsou všichni v pořádku," oddechla si mladá žena.

Patrik Farkaš z Kroměříže je jako řidič nákladního vozu momentálně v Toulouse. „Normální cesta z Monaka do Toulouse trvá zhruba šest až sedm hodin, já jsem ji jel hodin asi dvacet. Na hranicích kontroly, policisté chodili se samopaly, prohledávali nás, jestli někoho nevezeme, chtěli doklady a vědět a vidět skoro všechno," líčí mimořádná bezpečnostní opatření.

Pak odstavil auto na noc ze soboty na neděli. „Během noci mne kontrolovali ještě třikrát, vždy to byla jiná hlídka. Všichni se bojí, myslím, že to vrhne naprosto jiný pohled na celou migrační krizi," uzavřel dvaadvacetiletý řidič z Kroměříže.

Autor: DANIELA ZEDNÍČKOVÁ, 
LUKÁŠ PAŘENICA

DEN DRUHÝ: SPECIÁL DENÍKu - Vše o teroristických útocích v Paříži

SPECIÁL DENÍKu: Vše o teroristických útocích v Paříži