I přes varování o námrazách na silnicích jsem jela do Holešova. Přiznám se: zlákala mě představa hippies. V místním New Drive Clubu totiž slavili konec roku právě v tomto stylu.

Po seškrábání vrstvy ledu z předního skla auta jsem po jedenácté vyjela. Ze zvědavosti jsem objela kroměřížské Velké náměstí, které bylo překvapivě liduprázdné a vydala se směr Hulín. Ani náměstí v Hulíně nebylo plnější. A silnice? Tu jsem měla výjimečně jenom pro sebe.

V New Drive Clubu tančilo několik hodně veselých lidí a někteří z nich skutečně připomínali příznivce hnutí ze šedesátých let bojující za lásku a mír.

„Lidí oblečených jako hippie jsem napočítal asi osm,“ řekl u pokladny muž, který prodával lísky. Nejzajímavější outlif prý měl mladík, který dorazil jako John Lennon. „Viděl jsem už na zámku Strausse, Mozarta, ale tenhle Lennon byl nejlepší,“ hlásil pokladní.

Těsně před půlnocí si lidé vyzvedli kabáty a já jsem se nechala davem táhnout na náměstí.

Čtyři, tři, dva, jedna… a bylo to tady. Nad náměstím se rozvily nádherné květy a pod nimi se objímaly a připíjely si stovky lidí. Ohňostroj byl fascinující. Možná právě síla okamžiku způsobila, že střely, které lidé vypouštěli z lahví nebo je zabodávali do květináčů, byly skvěle synchronizované a působivé.

Z Holešova zpět do Kroměříže a před jednou jsem byla na náměstí. Rachejtle už vzduchem nelétaly, i když jako důkaz jejich přítomnosti se na zemi válely prázdné zásobníky. Místo dělobuchů se ale začaly ozývat rány rozbíjených lahví od šampusu. Právě ty začaly létat vzduchem, a tak jsem se s upřímným politováním pracovníků technických služeb nad tím, kolik budou mít ráno práce, raději vydala domů.

A co moje novoroční předsevzetí? Rychle jsem začala šmátrat ve svědomí a hledat nějakou tu neřest. Z přemýšlení mě vytrhla moderátorka v rádiu, která všem přála šťastný rok 2012 a taky dobré zažívání.

„Pokud je vám těžko, nejspíš je to z mísení kyselých a slaných jídel. Je na čase nasadit probiotika,“ radila s vážným hlasem moderátorka. A v kontrastu s mým vznešeným pokusem o sebevylepšování mě to tak rozesmálo, že jsem nakonec žádné předsevzetí nevymyslela.