„Každý autor by měl mít svůj rukopis, aby lidé poznali jeho práci od jiných. To je cíl, po kterém touží nejen výtvarníci, ale prakticky každý, kdo něco tvoří,“ říká keramička Dagmar Wykrentová.

Ve svém oboru patří mezi uznávané osobnosti a její keramika se stala cílem sběratelů.

Cesta k umění začala v šedesátých letech v tehdy Lidových školách umění. Chodila na keramiku v Přerově a zároveň v Olomouci. Přesto zvládla ještě sportovní gymnastiku a plavání.

„Prý jsem byla neposedné dítě,“ směje se Wykrentová.

Rozhodně byla dítě nadané a měla být po kom. Maminka, Danuše Mazurová, keramiku vystudovala a pracovala jako hlavní designérka Meopty Přerov. Ve své době byla v oboru špičkou, přes to všechno se malá Dagmar na uměleckou školu nedostala.

„Rodiče nabyli správně politicky angažovaní. Otec byl vyloučen z komunistické strany a tak jsem šla studovat reklamu a propagaci. Ta mě pak několik let i živila,“ vysvětlila Wykrentová.

Po revoluci v roce 1989 si tehdy dvaatřicetiletá žena otevřela keramický ateliér, pořídila první pec a kromě vlastní tvorby se věnovala i výuce.

Momentálně Dagmar Wykrentová tvoří hlavně větší keramické objekty, které prořezává tak, aby se dala dovnitř umístit svíčka. Světlem pak plastiky ožívají. Dělá však také venkovní dekorace, například do zahrad. Mrazy prý vydrží.

V Kroměříži jsou její díla k vidění pouze v jediné galerii, a to v Art Design. Další galerii pak provozuje na svých webových stránkách. Na květen chystá výstavu v Přerově, kde měla mimochodem minulý týden vernisáž výstava její maminky. Rodové zatížení už má i dalšího pokračovatele.

„Dcera Barbora vystudovala restaurátorství keramiky a porcelánu,“ uzavírá Dagmar Wykrentová.