Máte za sebou tři a půl volebního období. Podařilo se vám už uskutečnit vše, co jste při nástupu do politiky chtěl?
Nikoliv. Je to nekonečný příběh. Vyřešíte jeden problém a někde jinde se objeví další. Nikdy, i kdybych sebevíc chtěl, nebudu moci říci, že je vše hotovo.

Jaké jsou podle vás plusy a minusy práce starosty obce?
Když vás čas od času někdo pochválí, tak z toho máte dobrý pocit. V dnešní době se ale moc nechválí. Lidé berou jako samozřejmost, že vše probíhá bez problémů. Práce s lidmi je nejtěžší. Bohužel jednání s některými občany – permanentními stěžovateli – jsou nepříjemná. Měli bychom hledat nějaký průsečík, kompromis. Ale jsou případy, kdy je to naprosto nereálné. Jsou i tací, kteří jsou schopní přijít na úřad za jeden týden i třikrát. Takoví lidé jsou ovšem v každé obci. Vím to i od kolegů.

Starosta by měl být asi trochu patriot, že?
Musí být. Jsou možná i tací, kteří to jdou jen „zkusit“. Když je člověk vidí, může si říct, že po dalších volbách už na jejich místě bude někdo jiný. Nejde to dělat bez toho srdíčka. Neřešíte, jestli je pracovní den nebo neděle. Fungujete sedm dní v týdnu.

Proč jsou tedy pro vás Zdounky srdcovou záležitostí?
Bydlím tady celý život, chodil jsem tu do školy. Zdounky pro mě byly, jsou a budou srdeční záležitost. Nevím, ale jak to přesně popsat. Nemáme tady historickou památku, která by byla unikátní a lákala veřejnost. Je to o tom životě tady. Máme celkem dost dobře fungujících spolků, které pořádají kulturní akce, zábavy. Žijeme tady spolu tak na hromádce.

A neubývá spolků?
To ne. Spíš lidé ve spolcích stárnou. Kromě sboru dobrovolných hasičů a fotbalistů, kde se to generačně obměňuje. Není nouze o mladé členy.

Máte po těch letech v úřadu dostatečný nadhled nutný pro pochopení potřeb občanů?
Myslím, že ano. Každý týden, alespoň jeden den v týdnu, chodím s chlapama z technických služeb na směnu pracovat manuálně. Když je potřeba, tak třeba sednu na mašinu a seču trávu. Právě na ulici se setkáte s lidmi, kteří by za normálních okolností na úřad nepřišli. Zavolají na mě, zastaví mě a chtějí se svěřit se svými poznatky, problémy. A když jim řeknu, aby se stavili na úřad, odmítají to. Někdo mi takové jednání vyčítá a říká, že bych měl sedět na úřadě nad papíry. Na druhou stranu získávám tím odstup, nadhled nad děním v obci. A mám přehled, co se udělalo. Nemůže mi pak někdo říct, že tam chlapi nebyli zametat, když jsem tam s nimi byl celý den.

Máte zpětnou vazbu od lidí, jak jsou s vaší prací spokojeni?
Myslím si, že pro lidi děláme hodně. Zpětnou vazbu vidím v tom, že když jsem začínal v úřadu starosty, chodily mi sem zástupy lidí s tím, co by bylo potřeba udělat. V současnosti v úřední hodiny přichází jen notoričtí stěžovatelé nebo ti, kterým se opravdu aktuálně objeví nějaký problém. Lidé jsou spokojení a nemají důvod na úřad chodit, když se jim například nepropadne vozovka před barákem.

Jak se změnila společnost kvůli koronaviru?
Změnila se hodně. Nicméně chci věřit tomu, že ta doba skončí, a že se postupně vše vrátí do normálu. Ať už ekonomicky, vztahově, společensky. Ale ten dopad na společnost je zatím enormní. Ještě štěstí, že máme díky technologiím možnost spolu komunikovat. Nedokážu si představit život v době, kdy zuřila španělská chřipka. Lidé mají tentokrát daleko víc možností než naši předkové. Televizi, rádio, internet, mobilní telefon. Informace se před sto lety dozvídali se zpožděním a ještě třeba neúplné. Samozřejmě jsme vystaveni restrikcím a omezením, které nejsou nikomu příjemné. Ale na druhou stranu nějak fungujeme. Mám jednu dceru v Praze, druhou v zahraničí a denně spolu můžeme bez problémů komunikovat.