Ne vždy se musí řemesla a tradiční umění předávat z generace na generaci. Někdy stačí chuť do práce a dril, kterým si laická pekařka vydobude prestiž zkušené perníkářky. Řeč je o Markétě Látalové, která se perníkářství věnuje intenzivně už dvanáct let.

„Peču ale odmalička. Přivedla mě k tomu rodina. Nikdo sice nebyl perníkář, ale vždycky se u nás pekly koláče, vdolečky na pohřeb nebo domácí cukroví na svatbu. Měla jsem totiž hodně šikovnou maminku a tety, které pekly profesionálně,“ vzpomíná na své začátky Látalová.

Perníkářství ale není pouze o pečení, nýbrž i o zdobení. K ručním pracím Markétu přivedli prarodiče.

„Když jsem byla malá, byli oba už hodně staří a dost nás se sestrou hlídali. Babička seděla u okna a celé dny vyšívala, dědeček pekl třeba hanácké vdolky. A my jsme se sestrou dostaly kus látky, jehlu a nit a zkoušely jsme vyšívat anebo malovat. Občas nám děda dal kus těsta a my si z něj tvarovaly různé panáky,“ vypráví Látalová.

Na myšlenku pečení perníků ji přivedla sestřenice.

„Její babička vždy na Mikuláše pekla malované perníky, a já jí je hrozně záviděla. Tak jsme s maminkou začaly zkoušet taky něco upéct. Když moje malá sestřička trochu vyrostla, zkoušela jsem jí péct první chaloupky. A když se mi později narodily děti, už jsem chaloupky zvládala dobře,“ popisuje Markéta Látalová.

Po celou dobu neměla nikoho, kdo by jí byl v perníkářství vzorem, stále pekla jen pro svou zábavu.

„Teprve když jsem se tomu začala věnovat na profesionální úrovni, vyjela jsem na perníkářské srazy a studovala internetové stránky a fotografie. Když se mi nějaký motiv líbil, zkoušela jsem jej namalovat tak dlouho, až se mi povedl. Byl to zkrátka dril,“ vysvětluje Látalová. Ani dnes není Markéta perníkářkou na plný úvazek.

„Pracuji v kanceláři a mám čtyři děti, takže pečení je můj relax. Raději ani nechci vědět, kolik jsem těch perníčků už udělala,“ dodává Markéta Látalová se smíchem.

Recept od perníkářky na těsto, které nemusí odpočívat

S těstem se dobře pracuje a nemusí odpočívat. Každé těsto je ale živé, takže vždy záleží na velikosti vajec, na medu – zkrátka na všem, proto nezaručuji, že se každému povede. Všem kuchařkám doporučuji trpělivost.

Dáme kilo hladké mouky T650, půl kila mletého cukrů, čtyři opravdu velká vejce a pořádnou kávovou lžičku sody. Přiměřeně od oka dáme kakao a perníkové koření. Pak rozpustíme 200 gramů tuku a k tomu čtyři velké, poctivé lžíce medu. Vypracujeme těsto, které se může hned válet a vykrajovat. Přeji dobrou chuť!