„Snad proto jsem se ve čtvrté třídě zúčastnil náboru do umělecké školy a jako nástroj jsem si vybral trubku. Jelikož jsme bydleli v paneláku, bylo cvičení těžké. Je to přece jen hlučnější nástroj než třeba kytara, tedy pokud není elektrická. Vydržel jsem u ní rok," vzpomíná Jiří Rosecký.

Když studoval na střední škole, v jejich kostele onemocněla varhanice, tak se naučil hrát na varhany. „Možná jsem chtěl Bohu vrátit dar hudebního sluchu, kterým mě obdařil," říká.

Přes svou varhanickou činnost se dostal do pěveckého sboru. Nejdříve zpíval ve spojených sborech Občanská beseda v Kyselovicích a Moravan, odtud to byl už jen krůček k založení farního sboru Schola Melodica u svatého Jiljí v Chropyni, který vedl několik let.

„Činnost jsem ukončil v roce 2008, protože odrostla generace zpěváků a vzniklou mezeru v členské základně se nepodařilo zaplnit. Sbor to však byl velmi kvalitní, spolupracovali jsme i se studenty kroměřížských konzervatoří a vystupovali i v zahraničí," podotýká. Do Hanačky se dostal náhodou v roce 2001, když tehdy hledali nové zpěváky. Dechová hudba vystupuje prakticky všude: na různých festivalech, koncertech, zábavách, hodech, plesech v blízkém i vzdáleném okolí. Na kontě už má tři CD.

„Na některých koncertech s námi vystupují i známí umělci. Například vloni v Břestě saxofonista Felix Slováček. Pokud někam máme přijet všichni, pak je nás dvacet, stabilně nás jezdí tak šestnáct," vyzdvihl Jiří Rosecký.

Lidovky se mu prý vždycky líbily. Jak sám říká, ať už jste u táboráku, piva či vína, téměř každá společnost u lidových písní nakonec skončí.

Zkoušky a vystoupení se podle něj dají zvládnout s prací i rodinou, doma už má s manželkou dvě děti. „Když rodina může, jezdí v letním období se mnou, abychom mohli spolu trávit více času. Navíc v dechovce už máme dost malých dětí, takže ať si na sebe nová hanačkovská generace postupně zvyká," říká se smíchem zpěvák.

Zda bude mít v rodině nástupce s hudebním nadáním, si zatím netroufá říct. „Synek si už ale prozpěvuje, hudební sluch po manželce a mně zřejmě zdědil. Ale stejně jako moji rodiče se hudbě nevěnují, zatímco já ano, tak se jí naše děti zase věnovat nemusí," dodává. (jk)