Jak jste se dozvěděli o projektu Odznak všestrannosti olympijských vítězů? Čím vás zaujal?

O projektu jsem se dozvěděl z letáku, který přišel do školy. Protože jsme v té době pořádali městskou atletickou ligu, zaujaly mě především dobře zpracované bodovací tabulky a všestranné zaměření celé soutěže.

Jak dlouho spolupracujete s projektem OVOV a jak dosavadní spolupráci hodnotíte? V čem vaší škole OVOV nejvíce pomáhá?

S OVOV spolupracujeme již 2 roky. Za tu dobu jsme zorganizovali 2 besedy pro žáky nejen z naší školy, ale také z dalších dvou škol ležících v blízkosti. Současně se nám podařilo zajistit proškolení většiny našich učitelů a učitelek, kteří vyučují tělesnou výchovu, a také některé trenéry a rozhodčí ze sportovního klubu, se kterým naše škola velmi úzce spolupracuje.

S jakým ohlasem se projekt setkal u vašich žáků? Co děti na projektu nejvíce oceňují?

Jednotlivé disciplíny OVOV procvičujeme v hodinách tělesné výchovy, ale také ve sportovních hrách a při tréninku. Musím říct, že hlavně menší děti se pro jednotlivé disciplíny zapálily a je na nich vidět velký pokrok.

Kolik dětí z vaší školy se do projektu zapojilo?

V uplynulém školním roce se do OVOV zapojili téměř všichni žáci z naší školy. Organizujeme dvě školní soutěže, při kterých se utkávají žáci ze všech ročníků v disciplínách OVOV. Tyto akce nejsou jen sportovní, ale žáci při přípravě na ně využívají také poznatků z jiných předmětů. Jednu z akcí navštívil také Robert Změlík, což bylo pro děti, ale i nás dospělé velkou odměnou.

Jak na OVOV reagují rodiče?

V rámci našich soutěží nám někteří rodiče pomáhají s jejich organizací. Na městských soutěžích se chodí v hojném počtu na své děti dívat a povzbuzovat je.

Jaké jsou dosavadní úspěchy vaší školy v projektu OVOV?

V minulém ročníku se celostátního finále v Praze zúčastnilo sedmadvacet dětí z naší školy. Největšího úspěchu v jednotlivcích dosáhl Ondřej Kadla, který si kromě diamantového odznaku přivezl také první místo ve své kategorii. Získali jsme ještě několik medailových umístění a v soutěži družstev jsme skončili v první desítce. V letošním roce se do Prahy probojovalo celkem šestnáct dětí.

Za velký úspěch považuji to, že se nám podařilo zapojit do projektu OVOV děti také z jiných škol v okolí Valašského Meziříčí. Některé z nich se v tomto roce zúčastní celostátního finále.

S čím budete odjíždět na republikové finále OVOV?

Děti odjíždějí do Prahy s touhou zvítězit. Některé samy nad sebou, jiné snad i nad ostatními. Já se chci hlavně setkat se skvělou partou nejen trenérů a učitelů, ale hlavně pořadatelů, kteří kromě tohoto finále organizují celou řadu zajímavých besed a seminářů.

Jak vnímáte problematiku nedostatečného pohybu u českých dětí? Co je podle vás jeho příčinou a jak je možné zjednat nápravu?

Z mého pohledu se děti málo nehýbou. V naší škole máme dostatek sportovních aktivit, které děti dobrovolně navštěvují. Řada žáků kromě dvou až tří hodin tělesné výchovy týdně navštěvuje ještě sportovní hry a tréninky ve sportovních oddílech. Přiznejme si, že pohled nás dospělých na sport se také hodně změnil. Hodiny tělesné výchovy mohou být zajímavé, ale také nezajímavé. Ve sportovních oddílech můžeme děti připravovat tak, že je to baví, anebo tak, jak mi řekl jeden chlapec, který miloval ragby a po čase toho nechal.

„Proč bych tam chodil, když jsme podle trenéra všichni blbci, nic nechápeme a on se na to nemůže dívat."

Já tento problém vnímám spíše tak, že děti si dnes neumí hrát, a když už sportují, dělají to jenom pro výsledek, a když se výsledek nedostaví, mají z toho stres anebo sportu nechají. Jak vše napravit? Na jednu akci s OVOV pro dospělé jsem použil heslo „Pane pojďte si hrát" a to, myslím si, by mělo být mottem při sportu nejen dětí, ale také dospělých, hlavně nás trenérů. (hed)