„Možná posbíral tam někde u nich od lidí, co darovali – různé čisticí prostředky a metly, naložil to do auta a večer přivezl. Byl někde ze západních Čech. Honem to chtěl vyložit. Že prý sem zajel po práci a musí rychle zpátky, ráno totiž vstává do práce. Takových lidí byla ale kvanta,“ vzpomíná pro Deník Radoslava Matuszková, která tehdy působila jako neuvolněná městská radní a členka otrokovické povodňové komise. Profesně byla vrchní sestrou na záchranné službě a v této oblasti také lidem nabízela svou odbornou pomoc.

K lidem žijícím v zatopené oblasti, kteří odmítali opustit své domy, dováželi zásoby potravin na raftech, loďkách či člunech. Vše, s čím se dalo jezdit po vodě, se v tu dobu hodilo.

OBCHODY DAROVALY VODU, PEKÁRNA CHLEBA

„Našli se tací, kteří zůstali doma. Byli to hlavně lidé žijící v činžácích u Štěrkoviště. Vybavuji si hrozně moc darů, které dali lidé, markety či podnikatelé. Obchody dávaly balenou vodu, místní pekárna poskytla pečivo,“ říká Radoslava Matuszková.

Jakmile voda opadla, před Společenským domem bylo zřízeno kontaktní místo. Postiženým lidem tam vydávali po předložení občanského průkazu pitnou vodu či čisticí prostředky. „Měli jsme na to udělaný seznam, aby pomoci nemohl nikdo zneužít,“ dodává Matuszková.

Zásobování řešili také v sousedním Tlumačově. Například v Masarykově ulici výška vody většinou dosáhla 30 centimetrů. Nejvyšší sloupce byly naměřeny v domech u rybníčku – 234 centimetrů. „Obyvatelům, kteří neopustili své domovy, byly rozváženy potraviny a pitná voda na lodích a raftech. Z bezpečnostních důvodů byla přerušena i železniční doprava na trati mezi Hulínem a Otrokovicemi, a to proto, že trať byla podmáčená a nejkritičtějším místem byl mostek u Talašova zahradnictví,“ píše se v obecní brožuře.

Tehdejší obecní zastupitel Antonín Jonášek vzpomíná, že například zásobování pitnou vodou bylo v době povodní řešeno cisternami na několika místech. „Myslím, že to byly Ludslavice, které nám také půjčovaly cisternu. Probíhala i distribuce balené vody. V zaplavených oblastech také nešla elektřina, museli jsme využívat náhradní zdroj,“ říká Antonín Jonášek.

Také ve Zlíně zajišťovali evakuační místa, jejich zásobování, humanitární pomoc a další potřeby.

V krajském městě inspektoři prováděli kontroly zaměřené na předražování potravinářského zboží při povodních. Závažné nedostatky však nezjistili.

MĚLI PROBLÉMY SE ZÁSOBAMI, PŘESTO POMÁHALI JINÝM

Problémy se zásobováním, sesuv půdy a zaplavené sklepy v domech kousek od řeky Moravy řešila v souvislosti s povodněmi Žlutava. Jejich potíže se sice nedaly srovnávat s katastrofálními následky, jež kvůli velké vodě řešily Otrokovice, Tlumačov, Napajedla a Zlín, přesto si obec situovaná na kopci také užila trápení.

Na pár dní byla Žlutava kvůli zaplaveným příjezdovým cestám ve směru od Napajedel a Otrokovic odříznutá od okolí. Problémy nastaly právě se zásobováním – řešili nedostatek potravin. Ty jim na loďkách dováželi lidé z Napajedel, v obci pak suroviny přeskládávali na auta. K dispozici byla na návsi také studna, v níž voda nebyla kontaminovaná.

„Naše problémy se s těmi v okolních městech a obcích nedaly srovnávat. Snažili jsme se jim také pomáhat. Žlutavští se domluvili a udělali sbírku, která zaplnila dvojici nákladních aut. Kromě oblečení lidé přinášeli krabice mléka, konzervy či balené vody,“ vzpomínala před pěti lety tehdejší obyvatelka obce Jarmila Vičánková.

v číslech a faktech: • 138 rodinných domů v Tlumačově bylo zasaženo a různou měrou poškozeno, 21 domů bylo následně zdemolováno. • Výška povodňové vody v Tlumačově dosahovala na fotbalovém hřišti 215 cm a v Kvasické ulici naměřili 234 cm.

Povodně na vlastní kůži: Radoslava Matuzsková, někdejší neuvolněná městská radní, Přesto, že mé nejbližší rodiny se to nedotklo, od té doby vždycky měřím čas na „před povodněmi a po povodních“. Nejsilnějším zážitkem byla velká solidarita – kolik neznámých lidí se v těžkých chvílích odhodlalo přijet a pomoci.