Poprvé aniž by pocítila jakékoliv příznaky. Podruhé už však covid ukázal daleko méně přívětivou tvář a s následky onemocnění se Marika Filáková potýká dodnes.

Paní Marika pracuje na recepci interního oddělení Vsetínské nemocnice. V minulosti prodělala onkologické onemocnění a má invalidní důchod. Na interně proto pracuje na zkrácený úvazek. Registruje pacienty, kteří přicházejí do nemocnice na ošetření.

Vloni v říjnu se u některých jejích kolegů v zaměstnání projevily příznaky nákazy koronavirem, také ona proto podstoupila testování.

„Testy vyšly pozitivní. Přitom jsem neměla vůbec žádné příznaky onemocnění,“ krčí rameny zdravotnice.

Zatímco v říjnu se jedenašedesátiletá Marika Filáková ještě mohla počítat k těm šťastnějším s bezpříznakovým průběhem onemocnění, o tři měsíce později nastala naprosto odlišná situace.

„Osmého ledna – vzpomínám si, že to byl pátek – mi začalo být divně. V noci mě vzbudily šílené bolesti celého těla a horečka. Kolem osmatřiceti stupňů,“ popisuje nástup zdravotních obtíží.

Dalším z příznaků byla silná nevolnost.

„Od bolesti jsme jedla brufeny, myslela jsem, že ani nedojdu na toaletu. Něco takového jsem nezažila, nebylo to vůbec příjemné,“ vypráví Marika.

Horečky sice asi po třech dnech klesly, byť jen velmi mírně, bolesti celého těla však přetrvávaly dál. Navíc se přidal i kašel. Pozitivní výsledek testu ze 14. ledna potvrdil, že za aktuálními zdravotními potížemi je onemocnění Covid-19. Plnou silou udeřilo onemocnění předposlední lednový den.

„Udělalo se mi špatně do takové míry, že jsme si musela zavolat záchranku. Špatně se mi dýchalo, bolel mne žaludek a vlastně celé břicho. Přetrvával také kašel,“ líčí Marika Filáková, která je navíc také astmatička.

Kvůli bolestem v oblasti břicha ji záchranáři převezli nejprve na chirurgii na sonografické vyšetření. Bylo v pořádku. Následné antigenní testy na koronavirus už tentokrát vyšly negativní.

„Covid už jsem tedy v sobě neměla. Poslali mne však na snímek plic a tady byl výsledek jednoznačný – oboustranný zápal,“ říká Marika.

Hospitalizovali ji na interním oddělení, tedy tam, kde za normálních okolností sama pracuje.

„Dostávala jsem infuze hydrokortizonu a po dvou dnech přišlo zlepšení. Naštěstí jsem nemusela být připojená na kyslík ani na dýchací přístroj. Lékař mi řekl, že to nejhorší jsem si prožila doma.“

Na nemocničním lůžku nakonec Marika Filáková strávila pět dní.

„Všichni se o mě parádně starali – lékaři, sestřičky na oddělení i příjmové ambulanci. Nemůžu říct jediné špatné slovo, pouze samá dobrá,“ chválí vsetínské zdravotníky.

Po propuštění do domácího léčení se Maričin celkový zdravotní stav dál postupně zlepšoval. Mohla si už dovolit i vycházky se psem. Kontrolní snímky plic ale nebyly dobré ani po čtrnácti dnech ani po měsíci od hospitalizace.

„Lékař tedy rozhodl, že pojedu do lázní, kde by se to mělo spravit. Čeká mne cvičení, inhalace. Doufám, že zhojení bude bez následků, že mi na plicích nezůstanou jizvy,“ přeje si Marika Filáková.

Nabádá, aby lidé koronavirové onemocnění nezlehčovali.

„Vadí mi, jak někteří covid podceňují. Tvrdí dokonce, že neexistuje, že vláda jenom straší lidí. Existuje a umí řádit docela dobře. Samozřejmě záleží na organismu, jak se s tím vypořádá. Já jsem měla první bezpříznakový a při druhém už byla odpověď organismu taková, že příznaky byly těžké,“ poukazuje na vlastní zkušenost.

Co se týče očkování vakcínou proti Covidu-19, o tom se musí Marika nejprve poradit s onkologem. Bude záležet na jeho doporučení. Kvůli dříve prodělané onkologické nemoci totiž Marika Filáková stále užívá jiné léky.

„V každém případě doufám, že už to bude jenom lepší. Už bych chtěla i zpátky do práce. Doma se už trochu nudím,“ usmívá se Marika.