Kniha byla vydána při příležitosti loňských oslav 650. výročí obce. Do konce roku však na ní autoři pilně pracovali, slavnostně ji představit tak mohli teprve až letos. Co všechno sepsání knihy obnášelo, o tom si Deník popovídal s oběma jejími autory.
Kde se vzala prvotní myšlenka dát dohromady knihu mapující historii obce až po její současnost?
Vladimír Březina: První myšlenka vydat knihu byla v roce 2009, pracovat na ní se vším všudy jsme však začali až vloni. První půlrok byl spíše o sběru materiálu a přípravách, druhý obnášel především psaní.
Co všechno vydání publikace obnášelo?
Vladimír Březina: Bylo potřeba prozkoumat všechny možné archívy a knihovny. Důležitou roli hrály také vzpomínky pamětníků, aby pohled na dějiny obce byl maximálně vyvážený, objektivní a pokud možno kompletní.
Spolupracovali jste i s obyvately?
Jaroslav Pospíšil: Zkontaktoval jsem hodně místních pamětníků. Jejich výpovědi se staly základem pro některé pasáže v knize. Vzpomínky jsou jedinečnou záležitostí, které se však musely také objevit ve světle historických faktů.
Narazili jste i na pamětníky, kteří se zdráhali vám vylíčit své zážitky?
Jaroslav Pospíšil: Na takové jsem opravdu narazil, ale má přesvědčovací taktika nakonec slavila úspěch. Mnozí nakonec povolili, i když třeba i tři roky se o některých událostech odmítali byť jen zmínit. Nakonec ale uznali, že historie je historie.
Je jankovická kniha vašim prvním společným dílem?
Jaroslav Pospíšil: Ano, když mě místostarosta obce oslovil s tím, že bychom mohli dát dohromady knihu při příležitosti oslav, zkontaktoval jsem se s Vladimírem Březinou. Kolega je sice velmi mladý, ale zato zkušený historik a velice dynamický. Já jsem zase jiného založení jakožto autor literatury faktu. Společně se nám ale dílo podařilo.
