„Sarkander se stal obětí a jako člověk byl zničen fyzicky i morálně. Přesto na něj po staletích hledíme s obdivem. Své utrpení a lidskou prohru totiž prožil ve spojení s Kristem – Vykupitelem,“ (Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský)

„Ze všech českých mučedníků trpěl zřejmě nejvíce, uvážíme-li tři dny mučení, po kterém měsíc umíral s vykloubenými údy a spálenou kůží na těle, v době, kdy nebylo účinných utišujících léků a bolest byla nesnesitelně palčivá,“ uvedl k Janovu skonu Josef Hrdlička, emeritní olomoucký biskup. Letos je tomu přesně 400 let od Sarkandrovy mučednické smrti a 25 let od jeho svatořečení.

Osudné spojení s Lobkovicem

Jan Sarkander se narodil do početné křesťanské rodiny ve Skočově (dnes Polsko). Ve víře byl také vychováván a později si zvolil kněžskou dráhu. Farářem byl například v Uničově, ve Zdounkách či v Boskovicích. Nejvíce se však zapsal do historie v Holešově, kde se stal zároveň zpovědníkem Ladislava Popela z Lobkovic - majitele zdejšího panství a Moravského zemského hejtmana. Právě zpovědní tajemství a spojení s Ladislavem z Lobkovic jej později stálo život.

Kostel Kostel svaté Anny v Holešově, kde působil Svatý Jan Sarkander

Jan Sarkander byl do Holešova Lobkovicem povolán, aby se staral o hrstku katolíků, kteří zde byli po letech působení protestantů ve značné menšině. Zároveň po něm chtěl pomoci prosadit zpět mezi své poddané katolickou víru, ke které se sám hlásil. Sarkander se stal farníkům příkladem především svým zbožným osobním životem. Rád se vzdělával, zúčastňoval se exercicií, byl výborným kazatelem. Během svého působení založil také nadaci, která měla podporovat nemajetné studenty jezuitské koleje v Olomouci.

Zpráva o Janově smrti v Paříži

Protestanti, radikálové, se opět dostali k moci v roce 1619. Lobkovic byl sesazen a Jan začal cítit, že se hněv protestantů brzy obrátí i vůči němu. Později byl obviněn ze zemězrady. V Olomouci byl mezi 13. a 18. únorem 1620 vyslýchán soudním tribunálem celkem čtyřikrát. Výslechy se konaly v městském vězení (na místě dnešní Sarkandrovy kaple na rohu ulic Mahlerovy a Na Hradě). Byl podroben třikrát tortuře (tj. útrpnému právu) a dotazován na svůj podíl při pozvání polského vojska do země, na jednání, které měl vést v Polsku a na věci, které mu svěřil Ladislav z Lobkovic při zpovědi.

„Kat nejprve se svými pomocníky ukazovali v mučírně, kde probíhal výslech, Janu Sarkandrovi všechny mučící nástroje a to, jak fungují. Šlo vlastně o psychologický tlak na vězně, aby dostal strach z jejich použití a přiznal se,“ popisuje hrůzy středověkého výslechu Karel Antonín Kavička, který se zabývá církevními dějinami. Jana však demonstrace mučednických nástrojů nijak nevyděsila. Soudci - protestanti, hnáni nenávistí k jeho katolickému vyznání tedy přistoupili k mučení.

„Přikázali katovi, aby Sarkandera donutil mučením změnit výpověď,“ popisuje dále Kavička. Jan byl tedy předveden ke skřipci. Ani pod přetrvávající silnou bolestí však nezradil svou víru. I při dalších výsleších, kdy kat přistoupil k pálení boků svící, následně pochodněmi. Kýženého přiznání se ani po hodinách mučení nedočkali. Po čtyřech týdnech Jan Sarkander umřel. Bylo mu 44 let. Soud s ním skončil bez toho, aniž by vynesl rozsudek.

Zpráva o mučednické smrti se rychle šířila po celé Moravě, Čechách i rodném Těšínsku. Záhy začaly vznikat také oslavné spisy, básně, modlitby, písně a další. Jedna z prvních tištěných zmínek pochází až z Paríže. Rostoucí Janova obliba nakonec vedla papeže Pia IX. v roce 1859 k blahořečení Jana Sarkandra. Jan Sarkander se stal patronem zpovědníků a zpovědního tajemství. Jeho symbolem je klíč.

Výstavu žáků ZUŠ na téma Jana Sarkandera v holešovském zámku

Symbol konce totality

A konečně v roce 1995 se dostalo, do té doby blahořečenému Janu Sarkandrovi, nejvyššího uznání. Byl papežem Janem Pavlem II. při návštěvě v Česku kanonizován. Papež tehdy jeho svatořečení symbolicky přirovnal ke konci studené války a pádu komunismu, potažmo totalitního režimu.

„Jeho svatořečení chce být pramenem úcty těm, kdo v tomto století a to nejen na Moravě a v Čechách, nýbrž v celé střední a východní Evropě dali přednost ztrátě majetku, ústrkům a smrti před snadnějším řešením, jímž bylo shrbit se před útlakem a násilím,“ uvedl tehdy papež na Svatém kopečku.

Svatořečení Jana Sarkandra byla tehdy přítomna i současná senátorka Jitka Chalánková. „Kněz Sarkander byl, a vlastně pořád je, pro mne tak trochu naším moravským svatým Janem Nepomuckým. Mohla jsem být při tom, když jej Jan Pavel II. prohlásil za svatého. Byly to mystické a krásné okamžiky. Nosím je v sobě a budu nosit už jednou provždy,“ uvedla senátorka Jitka Chalánková.

Slova obdivu k Janu Sarkandeovi má také senátorka Šárka Jelínková. „Respektuji jej jako světce například proto, že neprozradil zpovědní tajemství i přes dlouhotrvající brutální mučení,“ vysvětluje senátorka Šárka Jelínková, která každoročně přebírá záštitu nad Sarkandovskou poutí z Holešova na svatý Hostýn. Osobně se jí také účastní.