Kroutíte 15. rok ve funkci. Budete kandidovat i příští rok?
Nechci předjímat. Volby budou za rok, uvidí se. Práce neuvolněného starosty není žádné terno, co si budeme nalhávat. Neúnosná je administrativa, která se během 14 let značně změnila a nabobtnala. Nemluvě o zákoně 106 o svobodném přístupu k informacím.

Byrokracie je tedy náročná?
Za každým projektem se skrývá obrovské papírování. Reálný život v obci je ale jiný. Lidi zajímá jestli svítí světla,vyváží se odpad, jestli je vesnice upravená, v zimě odklizená. To je pro ně důležité. Život na vesnici se žije tam venku, ne v kanceláři za stolem nad papírem. To je jen strašně zbytečná úředničina i s ohledem na množství obyvatel, které máme. Dnes už není velký rozdíl stran náročnosti a množství obecní administrativy mezi velkou a malou obcí. S tou vyjímkou, že větší obec má třeba školu, školku a to jsou samozřejmě starosti navíc. Nemalé starosti.

Nastupoval jste do úřadu velmi mlád. Nedívali se na vás lidé rozpačitě?
Samozřejmě se na mě část lidí dívala skepticky. Zejména u starších lidí byla nedůvěra. Musela být. Nastoupil jsem ve 21 letech. Ale postupem let se jejich názor na mě změnil. Udělalo se spoustu práce a většina lidí to vzala. Když jsme pak navázali s některými blízké vztahy, bylo to jisté zadostiučinění.

Nebylo ale vaše mládí spíše výhodou? Měl jste více energie, drajv.
Byl jsem svobodný, ctižádostiví a chtěl jsem obec někam dostat. Vždy jsem za sebou ale měl výborný tým lidí – místostarostku a zastupitele. Ano, drajv, to všechno musíte mít. Ale nemít správné lidi kolem, jste sám jako strašák v poli.

Jak zvládáte kombinovat pracovní a osobní život?
Musíte najít tu mez. A netahat si práci domů. Měl jsem s tím dlouho problém. Pak přišlo manželství, jedno dítě, dvě. A to se náhled na věc změní. Každopádně patří velký dík mé ženě a dětem, že mě i po letech podporují.

Co považujete za největší úspěch?
Výstavbu vodovodu. Jednalo se o největší investici v historii obce. V Bořenovicích byl vždy problém s vodou. I když byla, byla nekvalitní. O vodovodu se tu mluvilo už dlouho. Jsem rád, že se to povedlo.
Cením si také toho, jak se podařilo zvládnout situaci kolem hasičské zbrojnice.

Co bylo přesně s hasičskou zbrojnicí?
Dřív jsme tady měli starou dřevěnou zbrojnici. Tu postavili naši předci před desítkami let a rozdělili si ji na díly. Prý proto, aby ji někdo nepropil. Na počátku 70 let se postavila svépomoci zbrojnice nová, ale vlastnictví se neřešilo. No a po roce 2000 jsme měli 20 původních vlastníků zbrojnice a 19 vlastníků pozemku pod ní. Ovšem v katastru nemovitostí tito vlastníci vlastnili již novou zbrojnici postavenou v těch sedmdesátých letech. I s pozemek pod ní. Většina původních vlastníků už ovšem dlouho nežila (někteří zemřeli například v roce 1946). A protože o spoluvlastnictví hasičské zbrojnice neměl nikdo tušení, nebylo to ani součástí dědického řízení. Museli jsme otevřít 20 dědických řízení a najít všechny žijící vlastníky (dědice), kterých bylo nakonec více než 70. Naštěstí jsme se se všemi dohodli na převodu vlastnictví obci. Byly to ovšem dva roky perného života. Dnes už je dokonce zbrojnice po velké rekonstrukci.

Bořenovice se dlouhodobě drží mezi nejlepšími obcemi v otázce tříděného odpadu. Kdy jste se dostal k myšlence třídění odpadu v rámci každé domácnosti?
V roce 2013. Tehdy se mi všichni smáli, ale šel jsem na to selským rozumem. Kdy bude člověk spíš třídit odpad? Když ho bude muset někam odnést nebo když bude mít popelnice na tříděný odpad doma hned vedle té na komunál? Spojili jsme se s Kurovicemi, našli dotační titul a šli do toho společně.

Nemáte ale větší náklady na svoz odpadu?
Hned ze začátku jsem přišel s tím, aby se obyvatelům daly popelnice na tříděný odpad větší. Mělo to prostý důvod. Díky tomu můžeme svážet popelnice jen jednou za měsíc. A dnes vidím, že mou myšlenku přebírají i jinde.

Z rozpočtového určení daní vám letos přiteče do rozpočtu obce méně peněz. Je to problém?
Trápí mě to. Je to problém. Pro naši obec to znamená ztrátu zhruba 450 tisíc korun. A to jsou peníze, které jsme používali na investice. Pan premiér či paní ministryně financí nemusí mít strach, že bychom drželi na účtu zbytečně peníze a nevyužívali je. Jsme hospodáři a musíme se starat o nám svěřený majetek. A tak k tomu přistupujeme a do obecního majetku průběžně investujeme.