Nyní ale končí, v pondělí se s ní přišel rozloučit i ředitel zařízení Pavel Calábek. „Celou dobu jsem pracovala tady na chirurgii, jen chvíli na jednotce intenzivní péče. Jeden čas jsem dělala u nás v jeslích, ale pak jsem se vrátila zase sem,“ prozradila žena, která žije v Chropyni.

Práce zdravotní sestry se jí líbila od dětství a svého snu se nikdy nevzdala. „Původně jsem chtěla být dětskou sestrou. Když jsem se hlásila na střední zdravotnickou školu, tak se zrovna tento obor neotvíral, jen každé dva roky. Dostala jsem se na všeobecnou sestru, a jsem ráda. Starat se o malé nemocné děti by mi totiž asi drásalo srdce,“ říká Vymětalová.

Za osmatřicet let se podle ní posunula k lepšímu nejen operační technika, ale zlepšil se i komfort pacientů a zdravotnického personálu.

„Změnilo se toho opravdu hodně. Dříve nás na směně bylo strašně málo, neměly jsme ani ošetřovatelky, na noční i odpolední bývala mnohdy jen jedna sestra. A co se týče pacientů, tak ti tady teď leží mnohem kratší dobu. Třeba po kýle jsou už třetí den propuštěni,“ vysvětlila Vymětalová.

Na volný čas, který na ni už zakrátko čeká, se těší. Ví také, jak s ním naloží.

„Mám čtyři malá vnoučata, o které se budu starat. Také se na mě obrátilo už pár lékařů, jestli bych nechtěla vzít zástup za nějakou sestřičku. Takže ve zdravotnictví možná ještě chvíli zůstanu,“ uzavřela s úsměvem staniční sestra.