Osudným se mu stalo setkání s hrabětem Metternichem, kterému se jeho práce velmi líbila. Metternich v roce 1842 inicioval přesun Thonetovy výroby do Vídně. Zde se tehdy malému podnikateli podařilo od nuly vybudovat obří impérium. Přes růst firmy se však ve Vídni potýkali s drahou pracovní silou a nedostatkem dřeva, proto se Thonet rozhodl expandovat na Moravu. Jelikož si vychoval hned pět nástupců, mohl své další kroky řídit jako tým.

Továrnu v Bystřici pod Hostýnem otvírá jako druhou na Moravě v roce 1861. Tuto lokalitu si nezvolil náhodou. Oblast je obklopena bukovými lesy, které nabízely nejen dostatek materiálu pro výrobní proces, ale ušetřily i nemalé výdaje na transport či pracovní sílu. Také do té doby neobvyklý systém průmyslové organizace práce, kdy se dělník specializoval pouze na jednu činnost, i unikátní technologie se staly dalšími faktory, které pomohly židlím z Bystřice k nižší ceně a expanzi do celého světa.

Firma rychle rostla. Už deset let po otevření továrny se zde vyrábělo 300 tisíc kusů ohýbaného nábytku za rok, v roce 1912 se jednalo o 445 tisíc kusů. O produkci se tehdy postaralo 2000 zaměstnanců, které si rodina Thonetů hýčkala. Ve městě zřídili odborné školy pro zpracování dřeva, mateřské školy, tovární kapelu, podpořili výstavbu železnice, vybudovali dělnické domy nebo třeba také kasino.

Po první světové válce se bohužel hospodářská situace promítla i do podniku Thonetů. Muselo tak v roce 1924 dojít ke spojení s akciovou společností Kohn-Mundus. Továrna tak změnila název na THONET-MUNDUS a tento mezinárodní koncern fungoval až do roku 1940. Poté byl do konce druhé světové války řízen správcem jmenovaným říšským protektorem. 7. března 1946 se vyhláškou ministerstva průmyslu továrna stává národním podnikem THONET. V roce 1953 byla přejmenována na TON, což je zkratka slov továrny na ohýbaný nábytek. Po převratu v roce 1989 byla organizační struktura změněna na státní podnik. A konečně v roce 1994 TON už figuruje jako akciová společnost.