Od roku 2000 pak pravidelně zásobuje turnaje pořádané mezinárodní hokejovou federací IIHF i olympijské hry. Nebudou tedy chybět ani letos na mistrovství světa v Bratislavě a Košicích.

„Ten rok byl pro celou firmu přelomový. Tím, že máme smlouvu s Mezinárodní hokejovou federací, jsme jako malá firma vidět. Ale pro nás to není otázka ekonomiky, ale obrovské prestiže,“ pochvaluje si jednatelka Kateřina Zubíčková, zatímco ve výrobní hale hučí stroje při ranní úterní šichtě.

Právě jejich puky byly vybrány pro olympijský Turnaj století. Tenkrát s nimi hrály hokejové legendy Gretzky, Hašek či Jágr dnes už památné zápasy, obránce Petr Svoboda jedním z nich vstřelil slavný gól ve finále s Ruskem.

PŘED NAGANEM ŽEHLILI PRŮŠVIH. TEĎ JE TO RARITA

Přitom před turnajem na Valašsku žehlili průšvih. Od pořadatelů her dostali v Kateřinicích oficiální logo, které se mělo na kotouče natisknout. Stálo na něm Oplympic místo Olympic.

„Bylo tam jedno písmenko navíc. Dívali jsme se na to, ale nikdo od nás ani od nich si toho nevšiml. Chybu zjistili, až když zásilka přišla do Nagana a vrátili nám ji zpět. Stihla se udělat nová várka. Dodnes máme tenhle unikátní kousek vystavený v kanceláři,“ ukazuje Zubíčková na jedinečný kus, původně „zmetek“, který nechybí mezi dalšími kousky na zdi kanceláře za pohodlnou sedačkou.

Dnešní šéfové bylo tenkrát patnáct let, firmě ještě velel její dnes už zesnulý otec Pavel Mráček. „Vyrůstali jsme v tom, ale měla jsem asi jiné starosti,“ rozesměje se.

„Ale i k nám se dostalo, co se stalo. Když zásilka do Nagana přišla, stáhla se relativně brzy. V devadesátém osmém roce chybu asi tolik nikdo neřešil,“ pousměje se.

Dnes je cennou sběratelskou raritou.

V Kateřinicích, které v roce 2014 získaly ocenění Vesnice roku, sbírají i úsměvné historky a zážitky. Třeba o zatoulaných zásilkách. Možná i proto se na olympiádě 2014 v Soči nehrálo s valašskými puky.

„Do Ruska jsme posílali pět tisíc vzorků, ale došlo jich asi sto. Poslali jsme jim novou zásilku, ale poté nekomunikovali. Sice se ještě na poslední chvíli ozvali, ale už bylo pozdě,“ vybavila si Zubíčková složitou rozpravu s ruským olympijským výborem.

Předloni zase na mistrovství světa divize I puky omylem ležely ve skladě. Speditérská společnost se dokonce omlouvala. Jenže řešení nenašla a Gufex reagoval po svém. Manažer a grafik Josef Kutěj naházel 150 kousků do kufru a s kolegou je doručil osobně do irského Dublinu.

„Přes noc jsme tiskli puky, kluci je sbalili do kufru auta, převezli na letiště a zásilku dopravili na místo. Původní puky jim pak došly, ale asi o týden později, víceméně po turnaji. Za celých dvacet let se nám nestalo, že by puky nebyly k zápasům dodány. Vždy se to nějak vyřešilo,“ je spokojená Zubíčková.

Po téměř třiceti letech od založení je malá rodinná firma celosvětově uznávanou. Hokejové touše míří i do zdánlivě nehokejových distancí Austrálie nebo Mexika.

Přitom když po revoluci v roce 1990 Pavel Mráček firmu na výrobu různých rohožek, těsnění do tlakových hrnců nebo stěrek z technické pryže založil, s výrobou puků začal shodou náhod v době, kdy se rodila výjimečná vsetínská dynastie.

„Byl hodně velký fanoušek Vsetína, ale hlavně měl spoustu známých. Aby nemuseli ve Vsetíně puky nakupovat a dovážet, někdo mu navrhl, zda by je nevyráběl,“ zavzpomínala na dětství Zubíčková.

RODINNÉ TAJEMSTVÍ

Společně s chemiky vymysleli směs, ze které zkusili vyrábět první kusy puků, jež následně na vsetínském Lapači testovali a vyvíjeli.

„Až během dvou let vyvinuli recepturu, kterou máme patentovanou a dodnes ji s minimálními obměnami používáme. Pokud by byla namíchaná v jiném poměru ingrediencí, nevyrobíme puk, jak ho známe. Táta nám jej vždycky srovnával s receptem na becherovku,“ rozesmála se majitelka společnosti.

Složení směsi je rodinné tajemství. Poklad, který si v Kateřinicích střeží.

„Jsem jedna z pěti osob v rodině, která ji zná. Obyčejní lidé v Kateřinicích vědí, že puky vyrábíme, ale víc to neřeší. Moc se nevyptávají. Zvědaví jste spíš vy novináři, kteří sem občas přijedou,“ pousměje se nad zájmem médií, který prý každoročně roste s blížícím se vrcholem hokejové sezony.

Obec s tisícovkou obyvatel v Hostýnských vrších jen devět kilometrů od valašské metropole Vsetína má jeden ze šesti podniků na světě zabývající se výrobou hokejových puků. Z nich je ještě jeden v Česku a na Slovensku.

„Kvantitou se jim nemůžeme rovnat, ale kvalitou je převyšujeme. Výroba puků nedrží firmu ekonomicky. Pohybujeme se kolem hranice nákladů, ale nemůžeme si dovolit cenu zvýšit. Když máme zakázky ve stotisících kusů, hodně zákazníků tvrdí, že cena je dražší. Jenže poté, co vyzkouší konkurenční puky, vrací se k nám,“ hlásí spokojeně Zubíčková, která si dává stále záležet na rodinné atmosféře podniku.

NA PUK FOTKU RODINY I POZVÁNKU NAROZENIN

I proto by mohl být tatínek, který zemřel v polovině prosince roku 2004, na svou dceru hrdý.

„Cítím povinnost pokračovat v odkaze táty. V září 2004 mu zjistili, že je těžce nemocný. Jeho přáním bylo, aby firma pokračovala. Zdědili jsme ji ještě s mamkou a sestrou. Nebylo to vůbec jednoduché, za tři měsíce nám musel předat to nejdůležitější, aby firma mohla pokračovat,“ vzpomíná na krušné začátky, kdy se rodině otočil život naruby.

„Tehdy jsem byla ještě ve škole, o firmu se starala mamka se sestrou. Ta si před pěti lety založila s manželem svou firmu, nicméně chceme pokračovat v rodinné tradici. Snažíme se plnit poslání a přání táty,“ culí se Zubíčková.

Máte rádi originální dárky? Nechte se inspirovat.

„Lidé si u nás nechávají natisknout fotku rodiny s dětmi, měli jsme tady i pozvánku na narozeniny. Jde na puk dát cokoliv.“

Ztracená zásilka? Z oslavy až do Dublinu

Kateřinice – Dává hokejovému puku identitu. Právě u něj začíná jejich story. Josef Kutěj má na starosti v kateřinické firmě Gufex grafiku.

„Výroba puků je, jako když pečete chleba. Akorát máte místo mouky gumu. Puky získávají svůj příběh až samotným potiskem,“ povídá 25letý Kutěj, fanoušek nedalekého Vsetína, který na Lapač chodí už víc než deset let.

S kotouči, které v Kateřinicích „upekli“ nastřílel Luboš Rob v uplynulé sezoně mraky gólů. Jenže když to nejde, občas si kromě hráčů vyslechne i on.

„Kamarádi po mně řvou, že jsme ty puky udělali na houby. Že hráčům přeskakují hokejky. Člověk jde na pivo, přinese puk s logem mistrovství světa a nakonec po něm puk pomalu letí, protože se jim nezdá, že by byl vyrobený dobře,“ culí se Kutěj, který v malé rodinné firmě pracuje od roku 2015.

„Tahle práce je lepší pro lidi, kteří k hokeji mají vztah. Baví mě to, jinak bych to nedělal. Všechno jsem se tady naučil sám. Začínal jsem od píky. Rutinní práce to ale není, vesměs se tady dělá pořád něco nového. Sice se stále tisknou puky, ale grafiky jsou jiné, stejně jako zákazníci. Občas někam jedete, pořád se potkáváte s někým jiným,“ popisuje pestrost práce Kutěj, obchodní zástupce firmy.

„Chodí mi tady i různé svatební fotky, dárkové a podobně. Zatím mě nic nepřekvapilo. Netiskli jsme žádné extrémy,“ rozesměje se trochu nesmělý mladý muž, který ve volném čase také chytá za místní hokejbalisty.

V Kateřinicích nemají nouzi ani o nevšední zážitky. Byl to právě on, kdo společně s kolegou vezl novou várku do irského Dublinu.

„Puky nám tam nedošly během čtyř týdnů, takže jsme museli sednout do auta. Kdyby se nedoručily, byl by problém. Bylo to v pátek odpoledne, kdy nám napsali, že puky nemají a v sobotu ráno hrají. Takže ještě v pátek jsem hledal letadlo do Dublinu, večer jsme přiletěli, předali puky, aby měli s čím hrát, a ráno jsme letěli zpátky,“ popisuje Kutěj jako by nic.

„Byl jsem v pohodě, nevadilo mi to, ale kolega byl překvapený. Zrovna měl totiž oslavu. Manželka mu moc nevěřila, že by někam měl letět. Uvěřil tomu, až seděl v letadle,“ vyprávěl Kutěj, který doma nevynechá jediný zápas a na utkání venku jezdí pouze o víkendech podle časových možností.

„Na mistrovství světa jsem byl v Dánsku, letos se chystám na Slovensko a příští rok i do Švýcarska,“ těší se Kutěj, který pochází z vedlejší Ratiboře.