Jan Švéda vystudoval v Česku zemědělství. Dlouhou dobu pak sbíral vědomosti a zkušenosti také v zahraničí, a sice v Anglii a v Austrálii. „Nyní obděláváme celkem asi čtrnáct set hektarů půdy. Chováme tisícovku ovcí, ale nejen ty. Máme totiž také několik koní i odchov hříbat. Pak se staráme ještě asi o dvě stě třicet krav,“ upřesnil zemědělec.
Co se ovcí týče, specializuje se Švéda na ne příliš běžné plemeno Romney Marsh. „Pochází z anglického hrabství Kent. Jejich název je odvozený od stejnojmenného rozsáhlého močálovitého území u kanálu La Manche,“ řekl odborník.


Dodal, že první zmínky o chovu ovcí Romney Marsh se objevují už ve třináctém století. „Z Anglie se pak zvířata dostala i do jiných míst, daří se jim však zejména tam, kde jsou tvrdší klimatické podmínky. Výborně se ujala například na Novém Zélandě, v Severní Americe nebo i u nás na Valašsku,“ vyjmenoval Švéda. Do České republiky se ovce dostaly prý hned po revoluci v roce 1990. „Adaptovaly se tu opravdu velice dobře, dnes jich na celém území žije asi čtyři tisíce kusů,“ přiblížil zemědělec.
Ovce Romney Marsh si Švéda k chovu zvolil hned z několika důvodů. „Plemeno je velmi odolné vůči vlhku, které v regionu panuje obzvlášť v zimních měsících, i když letos to tak nevypadalo. Jejich další obrovskou výhodou je, že nepotřebují stáje. Celý rok jsou venku,“ řekl.

Zbohatnout se na zemědělství nedá


Jehňata Švéda prodává na maso, dospělé ovce jednou ročně ostříhá a vlnu prodává do Anglie. Tam z ní pak vznikají nádherné přírodní koberce. „Jehňata se rodí právě v těchto dnech. Letos tomu jarní počasí mimořádně přeje, takže jich bude asi hodně,“ těší se zemědělec.
Stříhání ovcí přijde na řadu v květnu. „Ne že by nám zájemci o vlnu trhali ruce, ale když je člověk šikovný a trochu se vyzná, prodat se dá, a celkem dobře,“ tvrdí Švéda. Jedním dechem však dodává, že chov ovcí stejně jako jakákoli jiná zemědělská oblast cestou k žádnému velkému bohatství rozhodně nejsou. „Uživit se tím ale dá celkem slušně, sám jsem toho živým důkazem. Ale musí se to umět. Rozhodně lépe to jde, když je chov rozlehlejší. Drobní zemědělci mohou mít nesnáze,“ podotkl ještě.


Vlnu chovatel do Anglie prodává společně s dalšími chovateli. „Nastříháme jí vždy asi tak pět tun, a to je množství, se kterým by se nám nevyplatilo jet. Do kamionu se vejde přibližně dvaadvacet tun, takže jsme se spojili s dalšími českými chovateli,“ vysvětlil.
Ovce Romney Marsh podle zemědělce vyžadují péči jako každé jiné domácí zvířectvo. „Potřebují prostorné pastviny, aby měly dostatek krmení, vodu i minerální látky. Ty jim dodáváme pomocí lizu. Na zimu se pak musíme postarat, aby měly dost sena. To jim navážíme přímo do ohrad,“ nastínil Švéda.


Velké nebezpečí, a to především pro mladá jehňata, představují zejména krkavci, kteří si na jejich jemném mase rádi pochutnávají. Potíže se občas vyskytnou také s toulavými psy.
Naopak se zloději zemědělec problémy nemá. „Provozujeme polodivoký chov. Sotva naše ovce zahlédnou člověka, tak se rozutečou, což je dobře,“ libuje si chovatel, který sám na manipulaci se stádem musí používat psy.
„Několikrát se už ale stalo, že nám lidé z nějakého důvodu záměrně poškodili ploty a rozstříhali ohrady. Celkem často nám také někdo vysype na pole nebo do výběhu plastikové pytle s odpadem. To bývá celkem nepříjemné,“ posteskl si zemědělec.

Stres řeší ovce útěkem


„Od ovce se nedají čekat žádné intelektuální výkony jako třeba od psa. Stres řeší vždy útěkem,“ myslí si na základě svých mnohaletých zkušeností zemědělec. A když prý tento sudokopytník něco nezná nebo se mu něco nelíbí, tak se zasekne a nic s ním nehne. „Tak možná vzniklo i rčení o tom, že je někdo tvrdohlavý jak beran,“ zasmál se Švéda. „Ale abych pravdu řekl, s psychickou stránkou zvířat moc nepracujeme,“ dodal.
Rozšíření chovu Švéda zatím neplánuje. „Rozpínat se není kam, proto takto hodláme setrvat, tedy alespoň pokud se nenaskytne nějaká mimořádná příležitost,“ usmál se zemědělec.