K velkému nálezu Dřímalovi, který se do lesa vydal se svými příbuznými, postačily tři hodiny. „V době od devíti do dvanácti hodin jsme našli sto dvacet osm praváků, pětapadesát suchohřibů a pět křemenáčů,“ vzpomíná s úsměvem houbař, který, jak sám říká, vůbec nečekal, že by mohl něco nalézt. „Už během týdne jsem slyšel, že roste hodně hub. Myslel jsem, že lesy už mají lidé prochozené, a tudíž nic moc nenajdeme. Houby tu na nás však doslova čekaly,“ vypráví Dřímal s tím, že Bunč je velmi frekventované místo.

Po bohatém nedělním nálezu mu zbylo nyní už jen několik sušících se hřibů a mražené zásoby. „Ty větší jsme podélně rozkrojili a osmažili, některé sušíme. Část z nich jsme očištěné rozdělili mezi příbuzné a zbytek jsme podusili, a poté dali do mrazáku,“ popsal s úsměvem Dřímal, který se přiznal k tomu, že je polévkový typ. „Samozřejmě nechyběla tudíž ani vynikající houbová polévka,“ podotkl.
Do lesa na houby Dřímal už chodil coby malý kluk se svým tátou.

„Otec byl velký houbař. Vedl mě k tomu, abych rozeznal ty jedlé od nejedlých, a vyhnul se otravě. Nyní znám hodně druhů jedlých hub,“ svěřil se Dřímal. Dodal, že své zkušenosti se nyní snaží předat dalším lidem. „K houbaření vedu synovce. Nemusím ho už ani přemlouvat,“ uzavřel.