„Já se teď věnuji v podstatě už dvacátým rokem chovu plemene texan. Než jsem se dostal k tomuto, tak jsem si prošel i chovatelstvím poštovních holubů a závodění s nimi," říká pro Deník Lubomír Brňák.

Musel s tím ale přestat, dal si pár let pauzu, protože změnil zaměstnání a začal pracovat coby ředitel ústavu pro mentálně postižené děti v Kyjově. Čas na holuby se mu tak už nedostával. Jakmile ale do jeho rodiny přibyla vnoučata, rázem se k odloženému holubímu volnočasovému koníčku naplno vrátil. Kvůli dětem chtěl zvolit pro chov nějaké masité plemeno, nakonec proto sáhl k tomu zvanému texan.

„Spíše jsem si zpočátku říkal, že se dám opět na chovatelství jen kvůli vnukům, ale postupem času mě to zase plně chytlo," usmívá se Lubomír Brňák. Nyní má už dvacítku chovných holubů, se kterými jezdí také na různé výstavy, a to nejen na území Česka, ale také do Maďarska, na Slovensko, jezdí i na evropské výstavy.

„Pokud se jim chcete věnovat na úrovni výstav, tak je zapotřebí obětovat holubům tak dvě až tři hodiny denně. Já dávám na výstavy takzvané výletky, což je holoubě, které se v jednom roce narodí a dospěje. Musí být ovšem v kondici, celkově přepeřené. Musí být zkrátka v dobrém stavu, aby ten, kdo jej na výstavě bude posuzovat, jej z ní nevyřadil z důvodu, že není dospělé a připravené," podotýká chovatel.

A jelikož je už v důchodě, věnuje se holubům se vším všudy naplno. „Je to pro mě opravdu obrovský relax, obrovská pohoda. Dříve jsem na to neměl tolik času," zdůrazňuje.

Občas se mu samozřejmě stane i to, že se mu některý holoubek nepovede vychovat tak, jak by si představoval, nezařadí ho proto do chovu. Takového se snaží prý prodat někomu z přátel, kterému nezáleží na výstavách. Drtivá většina holubů je však ve výborné kondici.

„Můžu říct, že trh už jimi začíná být přesycený. Přátelé, co si ode mě výletky odkoupili, dosahují na výstavách velmi dobrého umístění," přiznává Lubomír Brňák. I když má holoubky hodně rád, netají se tím, že někdy skončí i na talířku.

Třeba taková polévka z víceletého holuba, který se nehodí do chovu, je prý mnohem lepší než slepičí.

„A pokud se jedná o holoubátko, které se buď naplní nádivkou, nebo upeče na másle či ugriluje, tak je to opravdu hodně dobré aneb jak se říká v pohádkách, že pečení holubi létají sami do pusy. Je to fakticky dobré," dodává chovatel.