Manželé do Holešova dovezli opravdu vzácné kousky, to potvrzuje i kurátorka výstavy Nikol Holubová. „Výstava je unikátní v tom, že mapuje komplexní historii loutkových rodinných divadel“. Co do komplexnosti se týče, přispělo manželům Nopovým i ze své sbírky Městské muzeum a galerie v Holešově.

„Na výstavu jsme přispěli malým Štorchovým divadélkem, protože zrovna tohle pan Miroslav Nop ve své sbírce nemá,“ prozrazuje Holubová.

Výstava začne 1. května a bude trvat až do 29. září. Doprovodí ji letní loutková přestavení pro děti a kinosál s dokumentem o českých loutkářích. Díky ní se návštěvníci mohou vydat po stopách vzniku českého loutkářství, předválečnou výrobu až do padesátých let, kdy rozvoj zastavili komunisti zrušením živností.

Pozornost je soustředěna především na výrobní boom po roce 1911, kdy jistý Jindřich Veselý zakládá časopis „Český loutkář“. To inspiruje zručného Karla Kobrleho k výrobě šestnácti loutek pro své děti vyřezaných podle obrázků Mikoláše Alše.

Věhlas těchto „alšovek“ rychle rostl a v roce 1916 se již vyrábějí na zakázku, které z forem odlévá zlatník Antonín Münzberg. O dva roky později existuje už sedmdesát typů těchto loutek. V roce 1920 se v Československu dají koupit i loutková divadla, známá jako Kyselova. Poté přicházejí Liborova divadla. Výstava nabídne k porovnání i loutky od Modrého Žandy. Podle Miroslava Nopa se původním alšovkám vyrovnaly.

„Výrobu loutek tehdy zastřešoval Veselý, Münzberg se s nim pohádal až tak, že se soudili. Proto půjčovali formy Modrému Žandovi. Díky tomu vznikali stejné série jako u původních alšovek,“ objasňuje Miroslav Nop, který se svou manželkou věnuje sbírání loutek většinu svého života.

Stavění májky a slet čarodějnic v Měrůvkách
Měrůtky s předstihem postavily májku

K pračce krabice loutek

Lásku k loutkám v něm zažehla příhoda z dětství.

"Pro mne ve vztahu k loutkám rozhodla produkce vnučky Matěje Kopeckého v Olomouci, když jsem chodil do druhé třídy, a to hráli pohádku O zlatovlásce. Byl jsem v úžase, když jsem to všechno viděl. Hrané to bylo metrovými loutky. Vrcholem bylo když představení skončilo, vyšli s loutkami na forbínu a posadili mi kašpárka na klín. Pak když jsem přišel domů, psal jsem Ježíškovi, aby mi koupili loutkové divadlo. Ale naši tehdy ještě žili z jedné výplaty, a tak nebylo peněz. Pak mi ale jednou babička koupila malé divadélko s loutkami na drátku, a s tím jsem si vyhrál značně. Měl jsem čtyři dekorace kulis, a ostatní jsem si domaloval. To bylo totiž přesně to, o čem loutkové divadlo je – rozvíjí dětskou dušičku a fantazii," vypráví vášnivý sběratel.

V pubertě jej však tato vášeň opustila, ale ne na dlouho.

"Kopanec přišel až po letech. Když už jsme si s manželkou zařizovali bydlení. Narazil jsem na inzerát, kde paní prodávala pračku a přidávala k ní krabici Alšových loutek. Hned jsem pro loutky jel. Některé byly v pořádku, do některých se už pustili moli. Manželka má ale zlaté ruce a dokázala je dát do pořádku," pyšně říká Miroslav Nop.

Sbírka se postupem času rozrůstala a dnes jim více méně loutky zdobí celý dům.

"Nejvíce jich máme na schodišti, ale i v obývacím pokoji," prozrazuje Miroslava Nopová a dodává, že to tam teď bez nich vypadá smutně.

Exempláře spočítané však nemají, podle jejich odhadu by jich mohlo být až tisíc. V tomto množství vášnivý sběratel nevyzdvihává ani jednu.

"Všechny jsou unikátní, právě v tom, že jsou nenahraditelné," uzavírá s tím, že jeden z důvodů proč jsem začal loutky sbírat bylo také to, aby toto krásné dědictví zůstalo v republice.

Kolejiště kroužku Železničních modelářů v Holešově
Vláčky sviští po miniaturním kolejišti v Holešově už 30 let