„Začalo to v roce 2008. Vyburcovala nás tehdy starostova žena. Její maminka, která se v kroji například účastnila velké výstavy v Kroměříži v roce 1948, nás o něj učila pečovat. Jak jej správně prát, škrobit, vyžehlit. Není to jednoduché, každý materiál vyžaduje jiný přístup. Já když jsem to sama zkoušela, jsem to mnohdy i obrečela, jak jsem byla bezradná,“ podotýká Ludmila Navrátilová.

„Mohly jsme kroje vzít a někde si je nechat nažehlit a naškrobit, ale když to zvládli oni tenkrát, proč bychom na to nemohli přijít my nyní,“ vzpomíná na začátky Ludmila Navrátilová.

Zachránily zapomenuté kroje

Ženy se rozhodly uspořádat výstavu, aby se i další seznámili s péčí o kroj. Díky tomu jako zázrakem našli někteří doma „zastrčený“ kroj po svých rodičích, prarodičích. Spousta krojů se díky tomu uchránila před úplným zničení. Od té doby se „přátele krojů“ neformálně schází. Nechtějí vytvářet žádný spolek, soubor.

„Prostě to máme tak, že kdo chce, přijde,“ usmívá se Navrátilová, která v Břestu založila tradici oslavy Poděkování za úrodu.

„Nechala jsem se inspirovat ve Vlkoši, kde probíhá také akce poděkování za úrodu,“ říká o vzniku tradice Ludmila Navrátilová.

Týdenní příprava na dvě hodiny parády

Velmi skromně působí také Miluše Symerská. Přitom v Břestu snad není jediného kroje, který by neprošel jejíma rukama. „Nejsem nijak vyučená, vyšívání je můj koníček,“ zdůrazňuje hned na začátek Miluše Symerská.

„První kroj jsem pro vnučku vyšila v roce 2008. Pak to byl kroj pro vnuka. Mezitím někdo přijde s tím, že mu nejde kordulka a chtěl by to zpravit. Za chvíli přijde někdo jiný, že je to krátké a potřeboval by to nadšít,“ vysvětluje Symerská, která v srpnu oslaví 70. narozeniny.

„Sama si to nakreslím, a pak vyšiju. Někdy ta práce zabere jen několik hodin, jindy i několik měsíců,“ svěřuje se Symerská.

Jen nažehlení pětimetrové suknice je podle Miluše Symerské práce na celé odpoledne. Celkově je péče o kroj velmi časově náročná. „Týden perete, žehlíte. Pak jste v tom asi dvě tři hodiny oblečení, a když to ze sebe svléknete, můžete začít zase znovu,“ usmívá se Miluše Symerská. Dvě hodiny jsou v tom oblečení a pak to všechno vyslečete a znovu.

„Hanácké kroje jsou sice nejhezčí, ale také je s nimi nejvíc práce,. A je jedno, jestli jsou dámské nebo pánské,“ prozrazuje Symerská, která si sama nakreslí podklady a následně je vyšije. Jednotlivé obce se od sebe výzdobou liší.

„Například Břest má pět motivů. Jsou to například jablíčka, srdíčka a další,“ jmenuje alespoň část Miluše Symerská.

Miluši Symerskou oslovila také Hana Dostálová vlastnící dva koně, kteří „hrají“ důležitou roli při kroměřížských dožínkách. Požádala ji, aby ji ozdobila pro koně postroje. K Dožínkám se váže ještě jedna zajímavost. Jsou to právě zástupci Břestu, kteří na dožínkách předávají na pódiu květiny.