Díky spolupráci se známou sportovní značkou nahlédlo dovnitř běžným lidem zapovězené Žluté ponorky. Právě tak se přezdívá slavnému týmu Villarreal CF. Vítěz Intertoto Cupu z let 2003 a 2004 otevřel Hanákům své tréninkové centrum i hlavní stadion El Madrigal.

„Když se člověk vrátí z takovéto stáže, tak si říká, jestli vůbec je něco takového možné. Ovšem akademie, kterou jsme navštívili, patří k nejlepším v Evropě. I tak si myslím, že jdeme u nás v klubu správnou cestou. Nastavili jsme si nějaké cíle a cestu, kterou bychom chtěli jít. Kvalitní výchova mladých hráčů je jednoznačně to, čím se chceme prezentovat,“ říká šéftrenér přípravek Hanácké Slavie a Grassroots trenér mládeže OFS Kroměříž Radovan Budín.

Byl to právě šestadvacetiletý hráč Provodova, který pobyt spojený s trenérskou vzdělávací stáží společně s místopředsedou třetiligového klubu Karlem Heinzem zprostředkoval a naplánoval.

Proč zrovna Villarreal?

Díky spolupráci našeho klubu s jednou španělskou sportovní značkou jsme dostali nabídku jet se podívat na utkání některého z týmů, které právě JOMA sponzoruje. Napadlo nás tuto nabídku využít a jet se podívat na utkání španělské La Ligy. Protože tým Villarreal CF má jednu z nejlepších fotbalových akademií v Evropě, napadlo nás zápas spojit i se stáží pro trenéry. Pak jen stačilo všechno domluvit, najít a naplánovat termín.

Jak dlouho jste tam byli?

Z Vídně do Barcelony jsme odletěli v úterý 20. listopadu a zpět domů se vraceli v pondělí 26. listopadu. V katalánské metropoli jsme si půjčili auta a jeli se ubytovat do jedné přímořské vesnice nedaleko Villarrealu. Někteří se i koupali v moři. Celý týden bylo krásné počasí.

Kdo všechno ve Španělsku byl?

Do Španělska odletělo sedm trenérů mládeže, tři členové realizačního prvního včetně hlavního trenéra Červenky i asistenta Světlíka plus tři členové výkonného výboru Hanácké Slavie včetně předsedy klubu.

Jaký jste měli program?


Tři dny jsme trávili přímo v tréninkovém centru akademie Villarreal CF. Denní tréninkový program začínal v areálu kolem deseti hodin, končilo se kolem dvaadvaceti hodin. Tento čas jsme trávili sledování tréninkových jednotek. Viděli jsme mnoho věkových kategorií, od nejmenších šestiletých dětí až po muže ligového týmu. V rámci programu, který jsme v tréninkovém centru měli, byla i prohlídka celého areálu. Ten nám ukázala tamní trenérka, která nám popisovala veškeré věci, které nás o výchově hráčů ve špičkové akademii zajímaly.
Jeden den jsme v areálu viděli dvě mistrovská utkání mládežnických týmů a dvě mistrovská utkání žen.

Prý jste navštívili také Valencii.

Ano, další den jsme jeli do Valencie. Toto město jsme si prošli a utvrdili se v recenzích, že je to krásné město plné historických i moderních budov. Uchvátila nás například katedrála nebo moderní park se spoustou budov, jako jsou opera, muzeum a další. Tam jsme viděli i mistrovské utkání Valencie.

Jak se vám duel s Vallecanem zamlouval?

Utkání skončilo 3:0. Viděli jsme krásné góly, které doprovodila výborná atmosféra. Již před utkání šlo vidět, že místní fanoušci svým povzbuzováním svůj klub táhnou dopředu. Hráče čekala početná skupina příznivců již při příjezdu na stadion a při utkání neúnavně povzbuzovali. Stadion asi pro pětapadesát tisíc lidí je krásný. Starší, ale velice útulný.

O den později shlédli střetnutí Villarrealu s Betisem Sevilla. Bylo lepší?

Samotný zápas byl velice zajímavý. Španělská La Liga je opravdu zajímavá. Oproti ostatním soutěžím je velice technická a taktická. Není to žádná divočina. Samozřejmě když neberu vyhrocené utkání jako je El Clásico. Utkání je o velice kvalitním držením míče a přesně promyšlené a propracované taktice. Viděli jsme krásné branky a vítězství Villarrealu 2:1. Mimo toto jsme měli možnost absolvovat také prohlídku stadionu. Byli jsme přímo na hrací ploše, střídačkách, tribunách, domácí šatně nebo v zóně pro tiskové konference.
Stadion je velice útulný a takový domácký. Atmosféra ale nebyla nijak zvlášť bouřlivá, možná i proto, že prezident klubu nemá rád hooligans, jak jsme se dozvěděli při prohlídce stadionu. Proto ani domácí fanouškovský kotel nebyl nijak velký.

Dá se stadion srovnat s nějakým v Česku?

Uvnitř hlavního stadionu je moderní vybavení. Šatny hráči využívají jen v den utkání. Zbytek času tráví v tréninkovém centru. Zázemí pro novináře nebo VIP prostory jsou úžasné. Ve VIP místnosti jsme narazili na vystavené vlajky soupeřů, se kterými se Villarreal v minulosti utkal v evropských pohárech. Zde byla i vlajka Sparty, Slavie nebo Mladé Boleslavi.

Který z hráčů v obou zápasech vás nejvíce zaujal?

Vzhledem k tomu, že jsme trávili spoustu času v akademii Villarrealu, kde jsme mohli být i velmi blízko týmu mužů, tak nás velmi zaujala místní hvězda – Santi Cazorla, která hrála také za Arsenal. Z domácího týmu nás zajímal také útočník Carlos Bacca, jenž dříve působil v AC Milán. Je zajímavé, že základní sestavu Villarrealu tvořilo minimálně šest hráčů, které si tento klub sám vychoval. Jak jsme se dozvěděli od trenérů, tak právě toto je cesta, kterou chce klub jít. Aby v prvním týmu hráli především odchovanci doplnění o pár koupených hráčů.
Z Betisu se nám velice hodně líbil výkon zkušeného kapitána Joaquina.

Přivezl jste si domů nějaký suvenýr?

Ano, nakoupili jsme spoustu suvenýrů. Především vlajky, dresy, šály a různé malé dárečky, které jsme dovezli sobě a svým rodinám.

Jde poznat, že Španělsko je sportovní zemí?

Určitě ano. Na fotbal tam chodí spousta lidí. I v samotném tréninkovém centru se pohybuje hodně lidí, kteří sledují tréninky. Příznivci mají k hráčům úctu, fandí se slušně, ale neodpustí hráčům laxní přístup. Samotná akademie poskytuje hráčům maximální komfort nejen kvalitními tréninky, ale i přístupem v posilovně od fyzioterapeutů, přes školní povinnosti, krásné ubytování nebo volný čas.

Byly tréninky mládeže jiné než v Česku?

Viděli jsme spoustu tréninků všech věkových kategorií. Samotná náplň tréninkových jednotek ale nebyla příliš odlišná od tréninků v České republice. Spoustu her a cvičení používáme ve svém procesu i my v našem klubu. Rozdíly bych hledal v kvalitě provedení těchto cvičení a her. Je to dáno výběrem těch nejlepších hráčů, které v dané věkové kategorií mohou být. Touto vysokou kvalitou technického provedení různých situací roste i tempo v jakém tréninky probíhaly. Hráči jsou při každém tréninku pod kontrolou GPS i několik kamer, které snímají všechny hřiště. Tyto kamery využívají trenéři k analýze herních situací.

Viděly jste i jiné rozdíly?

Další rozdíl jsme viděli ve velikosti realizačních týmů, které mají jednotlivé týmy k dispozici. Například kategorie U19 má k dispozici hned sedm členů realizačního týmu. Kromě hlavního trenéra také dva asistenty, kondičního trenéra, vedoucího mužstva, trenéra brankářů a psychologa týmu. V klubu mají jasně danou koncepci výchovy hráče, kterou dodržují všechny kategorie. Některé body nám i prozradili.

Jak vypadalo tréninkové centrum?

Je úžasné. Na velké ploše bylo asi dvanáct fotbalových hřišť různých rozměrů. Velké hřiště s umělou i přírodní trávou, malá hřišťátka pro menší počty hráčů nebo jen střelnice pro trénování střelby. Součástí areálu je i posilovna pro hráče a restaurace pro návštěvníky areálu. Dominantní je budova, ve které se nachází ubytování pro hráče, kteří jsou v akademii. Zde mají hráči k dispozici i hernu pro trávení volného času, studovnu i s přítomným učitelem, který hráčům pomáhá s úkoly a výukou. Druhá velká budova je plná kanceláří.
Součástí areálu je kolem sto padesáti zaměstnanců. Všichni jsou oblečeni do stejných věcí, takže pomalu nerozeznáte správce od uklízečky nebo trenéra. (úsměv)

Měli jsme možnost pobavit se s nějakým známým trenérem či hráčem?

Celým areálem nás provedla slečna Berta, která nám řekla spoustu informací ohledně chodu akademie. Také jsme mluvili s trenérem kategorie U19, který nám sdělil pár informací ohledně konkrétních tréninků a samotné koncepce výchovy hráčů v klubu. Trenéři i všichni zaměstnanci byli velmi vstřícní a otevření ke spolupráci, ovšem většina z nich mluvila pouze španělsky, což nám anglicky mluvícím moc nevyhovovalo. Známé hráče jsme viděli pouze na otevřených trénincích mužů. To, že áčko trénuje ve stejném areálu jako všechny mládežnické kategorie je úžasné. Všichni tráví svůj fotbalový život společně.

Jak je na tom Kroměříž v porovnání se slavným španělským klubem?

Kvalitní výchova mladých hráčů je jednoznačně to, čím se chce Hanácká Slavia prezentovat.
Všichni víme, že to začíná již od přípravek. Děti, kteří se zapojují do našeho klubu jako hráči, máme celkem hodně. Samozřejmě vždy to může být lepší. Úkolem nás trenérů je tyto děti udržet u sportu. Nejde jen o fotbal, ale chceme v klubu vytvořit dětem takové prostředí, aby se cítili dobře a sport je bavil.

Trenérsky máte pokryté všechny kategorie?

Ano, ale rádi bychom naše řady rozšířili. U některých kategorií využíváme i tatínky hráčů, kteří v dané kategorii hrají. Trenéři v našem klubu se chtějí vzdělávat a zvyšovat tak kvalitu tréninkových procesů i celého klubu. Je potřeba si uvědomit, že ve většině případů jde o trenéry, kteří přichází do našeho klubu až po své práci. Snažíme se trenérům vytvořit takové podmínky, aby i oni měli příjemné prostředí, ve kterém se mohou věnovat svému koníčku.

Je něco, co vás jako šéftrenéra přípravek nejvíce trápí?

Neřekl bych, že mě něco trápí. Vždy je co zlepšovat a je dobře, že jsme si toho vědomi. Máme nastavené krátkodobé i dlouhodobé cíle pro celý klub, kterých se držíme a snažíme se neuhnout. Někdy je potřeba ten krok doleva nebo doprava udělat. Důležité však je neustále jít ke stanoveným cílům. U přípravek je nejdůležitější vytvořit perfektní prostředí, ve kterém se budou kluci a holky cítit dobře a budou se do něj rádi vracet. To stejné platí také u rodičů těchto dětí. Proto musíme vytvořit i příjemné zázemí pro ně.

Z čeho naopak máte největší radost?

Radost mám z celého mládežnického centra podpořeného výkony prvního týmu. Mládež v Kroměříži dělá spoustu výborné práce, která možná zatím nejde až tolik vidět. Věřím, že cesta, kterou jsme si vybrali je správná. Máme krásný areál, kvalitní trenéry a spoustu šikovných hráčů a dětí, kteří sportují, což je hlavní.

Kdo je Radovan Budín?

Má 26 let. S fotbalem začínal v Hulíně, odkud ještě jako žák zamířil do Kroměříže, kde strávil většinu kariéry. Nyní hraje krajský přebor Zlínska za Provodov. Zároveň pomáhá v třetiligové Kroměříži s mládeží. Je šéfem přípravek a trenérem mladších žáků U12. Pracuje také pro FAČR jako Grassroots trenér mládeže OFS Kroměříž.

„Je to nová pracovní pozice. V každém okrese je člověk jako já. Mojí hlavní náplní je mimo jiné pomoc malým fotbalovým klubům. Například jezdím na vesnice udělat ukázkový trénink, trénuji okresní i krajské výběry. Jezdím také po základních školách a na prvním stupni předvádím ukázkovou hodinu tělocviku,“ informuje Budín. „Jednoduše řečeno snažím se podporovat sport u dětí od úplných základů,“ dodává.