Nádory vaječníků, děložní sliznice nebo děložního čípku. Onemocnění, která se týkají pouze žen.

„V roce 2015 bylo v ČR diagnostikováno přes 850 nových nádorů děložního čípku a zemřelo 380 žen,“ uvedl gynekolog a onkogynekolog Pavel Havelka. Jeho práce je velmi náročná i psychicky. Přetížení odbourává s rodinou na chalupě nebo při výletech, ale i vařením a čtením knih.

Proč je v naší republice tak vysoký výskyt nádoru děložního čípku ve srovnání s ostatními evropskými státy?

Procento výskytu je velmi vysoké, a to i ve srovnání se státy, kde neexistují obvodní gynekologové. Ale odpověď je jednoduchá: účast žen ve screeningovém programu je v Česku nízká. Aby mohl program dobře fungovat, je nutné do něho zapojit více než 80 % žen ve věku od 30 až do 65 let. A naše ženy, i přes cílené pozvánky pojišťovnami, na kontroly nechodí. I přesto, že v posledních letech dochází k poklesu výskytu tohoto typu nádoru, zůstáváme stále v horší polovině vyspělých evropských států.

Jak jsou do těchto programů zapojovány ženy ve státech, kde nefunguje role obvodního gynekologa?

Zde jsou zapojeni rodinní lékaři (u nás praktičtí lékaři) nebo zdravotní sestry či porodní asistentky, které umí odebrat cytologii z děložního hrdla. V těchto státech pacientky respektují pozvánky na kontroly.

Řemeslníci Antonín Hajda (ve vestě) a Radek Machala (v modrém) z Ratiboře opravují v Oznici odchytovou klec na toulavého medvěda. Asistuje také starosta obce Oznice Martin Gerža (vlevo). Klec byla přivezena ze Slovenska z oblasti Malé Fatry.
Klec na medvěda je připravená v Oznici, odborníci rozhodnou, kam ji umístit

Lze gynekologickým nádorům předcházet nebo je vyléčit?

Velkému počtu nádorů, zejména děložního čípku, lze zabránit. A to již ve stadiu přednádorových změn, ale i při výskytu malých nádorů. Ty jsou dobře operovatelné a projevují i vysokou pravděpodobnost úplného vyléčení.

Znamená to tedy, že pokud jsou nádory odoperovány, mohou se ženy vyléčit?

Ano. Z tohoto a mnoha dalších důvodů dochází v posledních letech k centralizaci těchto pacientek, aby byly operovány v onkogynekologických centrech, kterých je v naší republice 18 a kam patří i naše oddělení v KNTB. Zde hraje roli především erudice lékařů spojená s počtem těchto náročných mnohahodinových operací. Na našem oddělení jich uskutečníme přes 100 ročně. Můžeme tak říct, že máme dostatek zkušeností s prováděním těchto výkonů. A také je zde kompletní operační tým: chirurg, urolog, anesteziolog, internista, onkolog a hematolog. Tým je schopen se o tyto vážně nemocné postarat jak před operací, tak i po ní.

Která část vaší práce vás nejvíce těší?

Ambulance dispenzární péče. V ní sleduji pacientky po ukončené léčbě. Je to zcela jiný typ ambulance než klasická gynekologická. Člověk zde získává k pacientkám trochu jiný vztah, protože je vyšetřuje i několikrát ročně v rámci sledování. Tyto pacientky mám velice rád a ony jsou zase šťastné, že je člověk po vyšetření pochválí, že jsou v pořádku. Poté, co zvládly náročnou onkologickou léčbu a byly postaveny před životní milník, má většina z nich změněné životní priority a radují se z drobných věcí. Neřeší mnoho problémů, které do začátku onemocnění považovaly za důležité a nyní jim připadají jako banální. Zdraví patří mezi nejdůležitější věci v životě.

Co přesně taková ambulance zahrnuje?

Kromě pečlivého vyšetření jde také o psychologické poradenství. Někdy stačí pacientky nechat se vymluvit, vyslechnout je, poklábosit si s nimi a na nich je hned vidět, že se jim ulevilo.

Dočkáte se i nepříjemných reakcí od pacientek?

Ano, někdy mě mrzí reakce některých žen: ta jizva není moc pěkná, mohli jste si dát víc záležet, jídlo bylo hrozné apod. V těchto případech se snažím dotyčné přesvědčit, že v životě jsou důležitější věci než jizva či jídlo při pobytu v nemocnici. Naštěstí je takových pacientek velmi málo a ostatní pacientky mi svým přístupem poskytují plnou satisfakci, kterou potřebuje každý lékař, aby měl radost z toho, co dělá…

Ilustrační foto.
Co všechno se odehrává na tísňové lince policie, mnozí ani netuší