Každý výsledný produkt je pak potřeba ručně zbavit takzvaných přetoků a obrousit jeho hrany. Posledním krokem je potisk: buď na barevné UV tiskárně nebo potisk foliový v bílé, stříbrné či zlaté barvě. Takový je ve zkratce recept na hokejový puk špičkové kvality, jak jej vyrábějí v malé rodinné firmě Gufex v Kateřinicích na Valašsku.

Několik tisíc jich tady právě v těchto dnech balí do krabic a připravují k odeslání do lotyšského hlavního města Riga, kde v druhé polovině května začíná 85. hokejové mistrovství světa. Puky z Valašska na prestižním turnaji tradičně nebudou chybět. Gufex totiž kotouče na akce Mezinárodní hokejové federace (IIHF) dodává už dvacet let.

„Celkový objem, který od nás ročně pro IIHF odchází, se pohybuje mezi patnácti až dvaceti tisíci puky,“ říká jednatelka Gufexu Kateřina Zubíčková.

Toto množství je však jenom zlomek celkové produkce, která představuje až jeden a půl milionu puků ročně. „Spolupráce s mezinárodní federací pro nás tedy není otázkou ekonomiky, ale především otázkou obrovské prestiže,“ vysvětluje si Kateřina Zubíčková.

Očkování proti covidu. Ilustrační foto
Očkování zabírá, chybí ale vakcíny

Koronavirus srazil objednávky na nulu

Samozřejmě, zmíněné objemy produkce odpovídají běžnému roku. Ten loňský, silně poznamenaný světovou pandemií koronaviru, se běžným letům zcela vymykal. „Pocítili jsme to opravdu hodně. Snad už tři týdny poté, co se začaly hrát zápasy bez diváků nebo se zcela rušily, jsme se ocitli prakticky bez objednávek,“ ohlíží se jednatelka Gufexu. Nekonalo se ani mistrovství světa ve Švýcarsku, pro které už měli v Kateřinicích připravené vzorkové puky.

Zatímco v jiné roky desítka zaměstnanců Gufexu v nejsilnějších měsících spíše nestíhá, najednou práce takřka nebyla. Bylo třeba omezit výrobu, lidé museli načas i zůstat doma. O zaměstnání ale nikdo nepřišel. „I když objednávky nebyly, všichni naši lidé chodili do práce, když to bylo možné. Bylo nám jasné, že pokud je necháme doma dlouho, neměli by za chvilku z čeho žít. Museli mít příjem,“ říká Kateřina Zubíčková.

Karel Urbánek
Zemřel Karel Urbánek, legenda vsetínského fotbalu

Poprvé v červených číslech

Vyrábělo se tedy – i když méně a na sklad, který se vloni poprvé za posledních dvacet let podařilo úplně naplnit. V jeden okamžik zde na zájemce čekalo i čtyři sta tisíc puků najednou.

Mírnou ekonomickou vzpruhou pro Gufex byla přidružená výroba – kromě puků zde totiž vznikají také výrobky z technické pryže, například rohožky, manžety, různá těsnění. Nejde však o sériovou produkci, ale o konkrétní zakázky podle zadání firem. Potiskují zde také kryty na mobily, lahve či dřevěné kazety. „Podrželo to nás to ekonomicky, ale ztrátu z výroby puků to nenahradilo. Propad je velký. Zřejmě budeme poprvé za dvacet let v mínusu,“ předpokládá neveselou bilanci posledního roku jednatelka a věří, že se situace letos zlepší.

Při cestách mimo okres nebo katastr obce by se lidé měli prokazovat policistům například na papír předem napsaným čestným prohlášením, kam cestují. Napsat to mohou i na formulář dostupný na internetu.
Formulář pro opuštění okresu: Kde ho najdete a kam ho budete potřebovat

Tři čtvrtiny produkce míří za hranice

Zhruba čtvrtina roční výroby kotoučů zůstává v tuzemsku. S puky z Kateřinic se hraje česká extraliga i druhá nejvyšší soutěž liga, firma Gufex také spolupracuje v podstatě se všemi domácími extraligovými kluby.

Většina vyrobených puků však míří na vývoz. V menší míře dokonce i do zemí, kde by člověk zápal pro hokej příliš neočekával. Například do Afriky, Mexika, Spojených arabských emirátů či na Tchaj-wan. Zásadními zahraničními odběrateli jsou však klasické hokejové země. „Máme zastoupení v Americe i v Rusku, v Evropě jsou pak pro nás velmi významné především severské státy, kde si velmi potrpí na kvalitu,“ říká jednatelka valašské firmy.

A je to právě kvalita, na kterou v Kateřinicích dbají nejvíce. Že je to správná cesta dokazuje fakt, že už dvě dekády nemá Mezinárodní hokejová federace důvod hledat jiného dodavatele a partnera, než právě Gufex. Třebaže na světě je dalších šest firem, které puky vyrábějí – jedna z nich dokonce v Česku, jedna také na Slovensku.

Do prodejen zahradnických potřeb dorazilo jaro. Lidé se ptají po okrasných rostlinách i ovocných stromcích. (Na snímku Zahradní centrum pod kloboukem Valašské Meziříčí).
Zahrada jako vítaný únik před lockdownem? Podívejte se, už se nakupuje ve velkém

Certifikát stvrzující spolupráci s IIHF platí vždy na čtyři roky. Gufexu jej federace opakovaně prodlužuje už od přelomu tisíciletí, naposledy právě letos. I nadcházející čtyři roky se tak prestižní světové turnaje budou hrát s kotouči z Valašska.

Tajemství úspěchu tkví mimo jiné v už zmiňované speciální patentované pryžové směsi používané k výrobě puků. „Vše jde dopředu i hokejisté dávají čím dál větší rány, ale naše puky se netříští, nerozlomí a přesto si zachovávají takovou elasticitu, že ani při nejsilnější střele nerozbijí plexisklo,“ ubezpečuje Kateřina Zubíčková.

Doslova alchymií je také finální potisk puků, požadavkem IIHF totiž je, aby vydržel minimálně jednu třetinu hokejového utkání. „Samozřejmě se to testuje. Je naším know-how, jak puk potisknout tak, abychom tuto podmínku splnili,“ říká Zubíčková.

Na první olympiádu odešly puky s chybou

Vůbec poprvé se malá rodinná firma z Kateřinic dostala do mezinárodního povědomí ještě před začátkem spolupráce s IIHF, když se kotouče z Valašska staly oficiálními herními puky na olympijských hrách v Naganu v roce 1998. Na dnes už legendárním „turnaji století“ s nimi nakonec čeští hokejisté vybojovali historické zlato.

Místo obrovského úspěchu však mohly hry malé valašské firmě přinést také nemalou ostudu. Dodávka puků z Valašska totiž odešla s tiskovou chybou, jíž si přes opakovanou kontrolu nikdo nevšiml. Místo WINTER OLYMPIC GAMES se na kotoučích objevilo WINTER OPLYMPIC GAMES. „Jednoho písmenka navíc si všimli až na místě, naštěstí včas. Puky jsme stáhli zpět, potiskla se nová várka – už bez chyb– a olympijský turnaj se hrál se správnými kotouči,“ vypráví Kateřina Zubíčková. Paradoxně, puky s uvedenou chybou jsou dnes sběrateli více ceněné, než ty, které se skutečně klouzaly po ledě v Naganu.

Kromě Nagana se později s puky z Gufexu hrálo také v Turíně (Itálie), Salt Lake City (USA) či na zatím posledních hrách v Pchjongčchangu (Jižní Korea). Mohly být i v roce 2014 v ruském Soči, ale záměr ztroskotal na složité komunikaci s pořadateli.

HISTORIE GUFEXU 

Gufex zakládal hned po revoluci Pavel Mráček, na živnostenském listu měl číslo jedna

Rodinnou firmu Gufex, proslavenou výrobou hokejových puků pro mistrovství světa i olympiády, zakládal v Kateřinicích na Valašsku v roce 1990 Pavel Mráček, nevlastní otec nynější jednatelky společnosti Kateřiny Zubíčkové. „Minulý totalitní režim se mu vůbec nepozdával. Takže ihned, jak byla možnost, vrhl se na podnikání. V Kateřinicích měl dokonce živnostenské oprávnění s číslem jedna,“ vzpomíná Kateřina Zubíčková.

Nezačínal ale s puky, nejprve z technické pryže vyráběl například stěrky, rohožky a další. „Vždy něco vyrobil, naložil to do auta a rozjel se nabídnout to zákazníkům,“ popisuje začátky Kateřina Zubíčková.

S výrobou hokejových puků začala firma v roce 1994 a může za to do jisté míry i postup hokejistů Vsetína do české extraligy. „Táta byl velký hokejový fanoušek, chodil na Vsetín zápasy a tam také vznikla spolupráce s klubem. Víceméně z hecu,“ usmívá se jednatelka. Nejprve Pavel Mráček společně s chemiky vyvíjel vhodnou směs, z níž se budou kotouče vyrábět. Puky se potom testovaly na vsetínském zimním stadionu Na Lapači. Rozvinula se spolupráce, která přetrvává dodnes. „Stejně tak dodnes, jen s menšími úpravami, používáme k výrobě puků směs vyvinutou v roce 1994,“ netají Kateřina Zubíčková.

V roce 1998 se puky z Kateřinic díky své kvalitě staly hracími puky na Olympijských hrách v Naganu. O rok později firma podepisuje smlouvu s Mezinárodní hokejovou federací (IIHF) a puky GUFEX se stávají oficiálními hracími puky všech mistrovství světa pořádaných IIHF. Postupně valašské puky proniknou na všechny světové kontinenty.

V roce 2004 zakladatel Gufexu Pavel Mráček vážně onemocněl. Nemoc má bohužel velmi rychlý průběh a je potřeba firmu někomu předat. „Otec si přál, aby pokračovala. V tom okamžiku jsme tady byly jen já, sestra a mamka. Samé holky. A měly jsme jen tři měsíce na to, abychom firmu převzaly. Nebylo to vůbec jednoduché, ale podařilo se to a dál plníme tátovo poslání,“ říká Kateřina Zubíčková, která nedá dopustit na rodinnou atmosféru ve firmě. „Nechceme, aby se z toho stal anonymní velký podnik, kde neznáte zaměstnance jménem. Někteří lidé jsou tady už od samotných začátků firmy,“ zdůrazňuje Kateřina Zubíčková.