Svou galanterii, která se specializuje nejen na ochranné pracovní prostředky, ale třeba i na autoplachty, slunečníky, markýzy a jejich opravu, založil v březnu 1992. Začínal s vysokými úvěry. Ty všechny postupem let splatil a nyní už funguje pouze z vlastních prostředků.

Zaměstnanci nepřišli o živobytí

„V roce 1992 jsem pracoval pro přidruženou výrobu zemědělského družstva. Šicí dílna však nebyla pro družstvo prioritou a nedosahovala takových výsledků, jak se očekávalo,“ pokračuje Jelínek.

Družstvo tedy nabídlo Břetislavu Jelínkovi, aby si dílnu odkoupil. A Jelínek souhlasil. V té chvíli se začala psát první kapitola dějin dnes již rodinné společnosti, kde pracuje kromě Břetislavova také jeho dospělá dcera a syn.

„Starosta mi tehdy nabídl prostory v budově školy, kde sídlí obecní úřad. Horní třídy byly nevyužité. Přesunul jsem tam šicí dílnu a převzal si zaměstnance, kteří tak nepřišli o práci,“ říká podnikatel. „Bylo to ovšem obtížné tahat stroje a pak materiál do schodů. Ale člověk byl mladší, tak se to dalo vydržet,“ dodává Jelínek.

Asie vede kvantitou, Jelínek kvalitou

Na začátku devadesátek vyráběla galanterie pouze pracovní ochranné materiály jakými jsou třeba rukavice či zástěry. Teprve časem se k tomu přidružila výroba a oprava autoplachet, pergol a makrýz.

Postupem let se totiž musela firma vypořádat s několika tvrdými ranami. Například v podobě finanční krize či stále masivnějšího rozšíření importu levných výrobků z Asie.

„Pro nás je důležitá kvalita výrobků. A to bohužel něco stojí. Když se lidem pokazí po krátké době levný produkt vyrobený v Asii, vyhledají nás. Nevyhodí přece celou pergolu jenom kvůli špatné látce. A už jim pak ani nevadí, že je cena za opravu vyšší. Ví totiž, že jim materiál nějaký ten rok poslouží,“ je pyšný Jelínek.

Střídání u kormidla

Ačkoliv se trh od roku 1992 zcela změnil, je větší konkurence a na podnikatele čekají jiné nástrahy, Břetislav Jelínek by se do podnikání pustil znovu.

„Kdybych mi bylo tolik, kolik mi bylo v roce 1992, tak bych neváhal. Když se pro něco rozhodnu, jdu za tím,“ říká Jelínek, který je společně s manželkou vášnivým cyklistou. Majitel galanterie si už v době, kdy firmu zakládal, dokázal představit, že by ji jednou mohli převzít děti. Jeho dlouholeté přání se mu zřejmě brzy vyplní.

„Po třiceti letech se trochu stáhnu z vedení. Předávám firmu dětem, kteří jsou pracovití jako já,“ je vděčný Jelínek. Syn v současnosti šéfuje výrobě a opravě autoplachet. Dcera se naopak pohybuje v šicí dílně.

„Snažím se dětem stále pomoci, protože to nebudou mít jednoduché. Ale musím se taky naučit respektovat, že už mají vlastní úsudek a dělají svá rozhodnutí,“ připouští svou někdy až přílišnou angažovanost Jelínek.

„Můj život je hodně nabitý, měl bych ubrat. Tělo to vyžaduje, hlava to ale nechce pochopit,“ usmívá se podnikatel, který se snaží vracet také něco společnosti. Pro obec například obnovil studánku a pojmenoval ji po svém dědovi, který ho k ní v dětství často vodil.

„Jsem rád, že se místo stále využívá. Lidé tam za pěkného počasí tráví svůj volný čas,“ těší mecenáše. Mimo to pomáhá s údržbou obce. Kromě cyklistiky se věnuje také myslivosti, potažmo výchově loveckých psů.