Fotograf: S přechodem na digitál se z naší práce trochu vytratilo dobrodružství

Jaké je téma kroměřížské výstavy a jak je obsáhlá?
Jak už název napovídá, výstava představuje téměř padesát snímků z hudebního prostředí – především z koncertů a festivalů, výjimečně i fotografií k rozhovorům s muzikanty.

Jste z Mělníka, jak došlo k tomu, že vystavujete právě u nás v Kroměříži?
Důvod je jednoduchý – nabídli mi to organizátoři výstavy z Domu kultury. Moje fotky se jim líbily a chtěli je představit také návštěvníkům svých akcí.

Kde jinde už jste například vystavoval a kolikátá vaše výstava to je?
Fotky z koncertů jsem poprvé vystavoval před dvěma lety. Nejprve ve městech, kde se vyskytuji nejčastěji – tedy v Mělníku a v Praze, na několika místech a v různých obměnách. Zatím nejvíce mých obrázků mohli lidé vidět v Městském společenském domě v Kolíně. Kroměřížská výstava je ale zatím největší, protože kromě starších snímků jsou tam doplněny i ty nejnovější z loňského roku.

Co nejraději sám za sebe fotíte? A co naopak nerad?
Prakticky všechny vystavené fotky vznikly původně jako obrazový doprovod k recenzím nebo reportážím a pro jejich vystavení ve větším souboru jsem se rozhodl až později. Řadu let jsem fotil profesionálně pro noviny, proto je můj přístup k fotografii jistě deformován právě pohledem, aby vyšly hezky v novinách nebo případně na webu. Hudbu fotím jistě nejčastěji, ale baví mě prakticky jakákoliv živá fotografie, klidně i ze sportu. Nikdy mě moc nebavila statická fotografie, na které nejsou lidé. To mi vždycky připadalo trochu nudné.

Fotíte i pro regionální Deník. Co vás na tom baví, a naopak které části té práce jsou nejnáročnější?
V Deníku zejména píšu o ekonomických tématech, fotím jen výjimečně. Třeba teď o víkendu to bylo ve volebním štábu Miloše Zemana, když „opravdoví“ fotografové měli práci jinde. A rozhodně necítím rozpor mezi tím, co mě baví a tím, co je náročné. Odmalička mám radši náročnější úkoly než ty snadné, které by mě naopak asi příliš moc nebavily.

Jak dlouho vůbec fotíte pro noviny? Vyvíjí se nějak novinová fotografie v průběhu let?
Do tištěných novin jsem jako fotoreportér poprvé nastoupil již téměř před 25 lety. Vydržel jsem v nich přes šest let a prošel jsem řadou z nich – Českým deníkem, Denním Telegrafem, Mladou frontou Dnes a Lidovými novinami. Potom jsem zase začal dělat jiné věci a v té době celý obor přešel z původní klasické fotografie s negativy a temnými komorami na fotografii digitální.
Podle mě se tím ale trochu vytratilo dobrodružství, když si už při práci ani nezacákáte kalhoty ustalovačem. A tak jsem místo focení začal psát a od té doby si fotografuji už hlavně jenom pro radost. Digitálně nebo klidně na mobil.

Jakou největší osobnost jste kdy fotil a co to pro vás znamenalo?
V deníkové praxi člověk potkává velké osobnosti jako na běžícím páse a až s odstupem si uvědomí, v jak neobvyklé společnosti se vlastně alespoň na pár chvil ocitl.
Asi největší osobností na mých fotkách byl zřejmě Václav Havel, a to dokonce na řadě různých míst: na Pražském hradě, na své chalupě na Hrádečku i na festivalu v Trutnově – jednu z fotek z něj ostatně můžete vidět také na této výstavě.