Do Holešova se sjeli muži ze čtyř krajů. „Figuranti předvedli různé výkony, od horších po lepší, závislé na jejich zkušenostech. Většina z nich splnila podmínky, aby se stali figuranty ve svých domovských klubech. Dva dosáhli na titul figurant 1. třídy a mohou se tak účastnit vyšších kynologických soutěží,“ řekl lektor Miroslav Vávra.

Účastníci školení absolvovali test, kde museli prokázat znalost národního i mezinárodního zkušebního řádu a zdravovědy. „Museli jsme odpovědět celkem na sedmnáct otázek. Přestože jsem u jedné z nich váhal, podařilo se mi test napsat bez chyby,“ přiblížil Dominik Bránka z holešovského cvičiště.

Ještě před testem ale figuranti se svými psy předvedli, jak jednu z kynologických disciplín technicky zvládají. „Technika je při obraně nejdůležitější, figuranti ji ale musejí zvládat i fyzicky a psychicky,“ upozornil Vávra. Spolu s lektorem na účastníky školení dohlížel i svazový figurant Moravskoslezského kynologického svazu David Polzer, který zájemcům radil, jakých chyb se při figurování vyvarovat anebo v čem se mají zlepšit.

„Figurování se dá s nadsázkou přirovnat k tanci s ženou. Akorát vedete psa. Musíte mít situaci celou dobu pod kontrolou, nesmíte zranit zvíře ani sebe,“ žertoval Polzer.

Rozhovor - „Nejhezčí práce se psem? Stopa a obrana“

Chtěl bych se stát svazovým figurantem, netají se sedmnáctiletý Radek Mráček z Libosvár, který byl jedním z nejmladších účastníků školení figurantů v Holešově. Zkušenosti s figurováním a kynologií sbírá student Střední školy nábytkářské a obchodní v Bystřici pod Hostýnem na výcvikových táborech, seminářích i zkušených kynologů.

Kdy ses rozhodl pro práci se psy?

Bylo to v roce 2006, kdy jsem si vybral štěně chodského psa, se kterým jsem se rozhodl začít cvičit. Nejprve jsme absolvovali základní poslušnost a socializaci. Poté jsem se seznámil s obranou, která se mi hodně zalíbila. Doslova mě chytla.

Která z kynologických disciplín se ti nejvíce líbí? Stopa, poslušnost, obrana?

Stopa a obrana. Na obou je krásné pozorovat psa při samostatné činnosti. Když při stopě jde přesně, nenechá se vyrušit a nevybočuje. U obrany je to zase adrenalin.

Na podzim jsi soutěžil na Mistrovství stopařů mládeže MSKS. S jakým psem?

Přihlásil jsem se do něj se svým druhým psem německým ovčákem Chegarem Námořníkem. Z deseti jsme skončili na šestém místě. Z umístění mám radost, protože Gar byl nejmladší pes v soutěži a stál proti psům, kteří měli v tu dobu za sebou několik stopařských závodů a vrcholových zkoušek.

Kam to chceš v kynologii nejdál dotáhnout?

Určitě bych se chtěl dostat na mistrovství republiky. Ve figurování bych chtěl složit nejprve 1. třídu a pak zkusit atestaci na svazového figuranta.

Které plemeno je podle tebe na cvičení nejlepší?

Mám staršího chodského psa, mladšího vlkošedého německého ovčáka. Jako mimino jsem se pokoušel cvičit i plyšového psa. (smích) Nejlépe se mi pracuje s německým ovčákem. Je to plemeno, které nevymýšlí blbosti, je to skutečně pracovní pes. Dělá to, co ho naučím. Možná v budoucnu zkusím i belgického ovčáka.

Autor: Eva Tomanová