„Měsíc provozu stojí 100 tisíc korun,“ uvádí Karla Chrástová, která je hlavní tváří útulku a pomyslnou „maminkou“ všech čtyřnohých obyvatelů.

180 KOČEK V JEDNOM DOMĚ

Za dva roky se za zdmi domu protočilo na pět stovek koček. „Jen pár jich tu je už od počátku. Jsou to takové nepřizpůsobivé. Zřejmě tu s námi i dožijí,“ míní Chrástová. Vše přitom začalo nevinně.

„Původně jsme chtěli kočky jen kastrovat. Kdo je z Kroměříže, jistě si vzpomene na kočky, které se tu přímo v centru města potulovaly. Jenže nebylo možné ta zvířata hned po kastraci vypustit zpět. A tak se nám tu začaly hromadit,“ usmívá se Chrástová, když sedí za stolem a hladí jednu ze zachráněných koček. Počet mazlíčků však narůstal. Z dvaceti jich bylo šedesát.

„Říkali jsme si, že to je náš strop,“ dodává Chrástová. Ani šest desítek koček však nebylo konečné číslo. V loňském roce se vyšplhal počet čtyřnohých obyvatel domu 180. To už musí být opravdová láska ke zvířatům. „Je to rozjetý vlak, ze kterého se jen stěží vyskakuje. Když vám sem lidé nosí kočky, vozí je až ze Slovenska, posílají finanční dary, tak je těžké skončit,“ povídá Chrástová. Na finančních darech Zatoulané štěstí funguje.

„Jsme na ně de facto odkázání,“ poodkrývá své účetnictví Chrástová. Provoz je velmi nákladný. Město Kroměříž v minulém roce na provoz útulku přispělo částkou 200 tisíc. Chrástová je vděčná za každý peníz. Každoročně musí najít 1,2 milionu korun. Náklady na jednu kočku jsou vypočítány na zhruba 400 korun za měsíc.

„Máme domluvenou, asi nadstandardní, péči s lékařem, který nám i cenově vychází vstříc. I přesto se stává, že mu občas dlužíme. Nejvyšší částka byla dokonce 80 tisíc,“ přiznává smutně provozovatelka útulku. Její práce se pomalu mění v manažerskou. „Potřebovala bych další pomocnou ruku nebo se naklonovat. Je to hodně náročné,“ přiznává Chrástová, když prochází domem. Za každým rohem, na každém schodu vykukuje chlupatá hlava. Uši nastražené. „V patře mají svůj pokoj. Je jich tam na tři desítky,“ říká Chrástová.

JMÉNA PODLE UMĚLCŮ

Je až s podivem, že si všechny, někdy téměř totožné kočky, pamatuje jménem. „ Coco Chanel, Brita, Bertík, Whitney a další. Černé máme pojmenované po černošských umělcích, třeba Serena Williams. Musíme tak, aby se nám to alespoň trochu spojovalo,“ vysvětluje provozovatelka.

Jaké kočky se do útulku dostávají? Lidé sem vozí kočky nalezené v popelnici, pohozené na ulici. Pak jsou to kočky z exekucí, kdy se lidé odstěhují a kočky nechají svému osudu. Zažili zde dokonce případ, kdy paní nechala napospas čtrnáct koček včetně koťátek. Nejednou se stalo, že našli kočku v krabici ponechanou u brány. Kroměřížská městská policie vozí nové přírůstky jen zřídka.

„Máme však i kočky z Uherského Hradiště. Město nám za tyto kočky platí 35 korun na den,“ říká Chrástová. Město Kroměříž nic takového nedělá. Občas se naštěstí podaří najít člověk, který si chce pořídit domácího mazlíčka. Útulek však kočičku nedá jen tak někomu. Zájemce musí splnit podmínky, které si samotný útulek nastavil. „Přihlásí se třeba 150 lidí, ale nakonec se pro pořízení kočky rozhodne třeba jeden. Všichni by chtěli ty čistokrevné, nádherné, ale mnohdy si neuvědomí, že povahově jsou třeba daleko milejší a mazlivější kočky pouliční,“ sdílí své poznatky Chrástová.

Co je potřeba vědět před pořízením kočky?
Výhoda u kočky, nepotřebuje venčit. Potřebuje, aby si s ní někdo občas pohrál, pomazlil, veterinární péči, krmení. Kočky jsou víceméně čistotné. Pes je na tom s čistotou hůř.