Přicházím do ní krátce po poledni a zarážím se hned u vchodu do areálu. Cedule na dveřích vrátnice totiž hlásá, aby se tam návštěvy hlásily. Nakonec o pár vteřin později klepu na dveře, a když mi pán otevírá, konstatuji: „Tady se píše, že se návštěvy mají hlásit. Takže jsem návštěva a hlásím se," vysvětluji se smíchem a po domluvě mířím do budovy mlékárny. Ta byla založena v roce 1902, vloni tudíž oslavila sto deset let trvání.

V mlékárně se potkávám s ředitelem Janem Tykvartem a o chvíli později už vyrážíme do míst, která jsou pro mě téměř posvátná: do samotné výrobny sýrů, kde světlo světa spatřuje mimo jiné můj oblíbený smetanový sýr s houbami a cibulkou nebo s příchutí nivy. Na řadu ovšem ještě předtím přichází to, čeho jsem se obávala.

„Toto si oblečte, je to jednorázový plášť," a já s rozpaky přijímám bílou látku. Není to ale vše, za chvíli dostávám jednorázovou čepici na vlasy. „Určitě v tom máte praxi, víte, jak dostat všechny vlasy pod čepici," říká mi ředitel a já si vlasy stahuji do gumičky, poté je zasouvám všechny pod okraj čepice. Napadá mě, že bych se asi vidět nechtěla a svou myšlenku prezentuji nahlas. „Tady se na krásu nehraje," dostává se mi odpovědi.

Přesto, když se později vidím v prosklených dveřích, neodolám upřímnému smíchu. Za chvíli mě však uchvátí celá tamní atmosféra a vůně. „Jsme mlékárna zemědělská. To znamená, že našimi dodavateli mléka jsou Zemědělský podnik Kvasicko a Agrodružstvo Postoupky. Denně zpracováváme přibližně dvacet pět tisíc litrů mléka," vysvětluje mi ředitel. Specializují se tam na výrobu čerstvých sýrů, krémových tvarohových a velkou skupinu tvoří termizované. Vyrábí také tavené, které doplňuje výroba přírodních sýrů, jako je eidamská cihla a takzvaný gouda program. „Znamená to pětikilový bochník a kilová koule z goudy," říká Jan Tykvart a já v ruce potěžkávám jeden z pětikilových bochníků.

Zmíněné sýry mě uchvacují tím, že zrají pod voskem. „Jsme jediní výrobci tohoto programu v rámci České republiky," podotýká. Sortiment firmy obsahuje šestatřicet výrobků, produkce je zhruba tisíc dvě stě až tisíc tři sta tun za rok. Každý den se všechny druhy sýrů nevyrábí. Pracovnice převážně jedou podle objednávek, které obdrží z centrálního skladu v Praze. Tam se objednávky shromažďují. „Skladba výroby odpovídá tomu, co požaduje centrální sklad a jaké evidují požadavky od obchodů," říká ředitel.

Procházíme místnost za místností. Všechno začíná v té, kde na příjmu přiváží dodavatelé mléko v cisternách. Kompetentní lidé tam změří příslušné parametry, pak veškeré syrové mléko míří na pasterizační stanici, kde z něj na odstředivce odstraní mechanické nečistoty, oddělí zvlášť smetanu při vyšší teplotě a zvlášť mléko.

„Tyto dvě složky smícháme zpátky dohromady v určitém poměru tak, abychom dosáhli požadované tučnosti mléka. Každý výrobek vyžaduje jiné technologické parametry. Surovinu pak napouštíme na jednotlivá střediska," říká ředitel.

V mlékárně pracuje celkem sedmačtyřicet pracovníků, naprostá většina z nich jsou ženy. Muži obsazují pracovní místa v rámci údržby jako technici výroby a pasterace.

Nástup zaměstnanců do práce je různý podle toho, kdy která střediska začínají. Jako první funguje pasterizační stanice. „Začínáme o půl páté ráno a jednotlivá střediska na to navazují. Vlastní výrobu končí podle objemu objednávek," vysvětluje Jan Tykvart.

Někdy končí ve čtrnáct hodin, jindy zase v sedmnáct či osmnáct. Zaměstnanci mají pružnou pracovní dobu, které se musí přizpůsobit. Pracují také o sobotách, nedělích a státních svátcích. „Krávy dojí každý den, 365 dní v roce, takže i zpracování mléka musí probíhat celoročně. Výroba je nepřetržitá. Snažíme se ji poskládat tak, aby všechna střediska nemusela jet každý víkendový nebo sváteční den naplno," podotýká Jan Tykvart.

On sám, coby šéf mlékárny, má sýry rád. Vlastně všechny tamní výrobky. Nejvíce mu chutná sada přírodních polotvrdých sýrů, tedy řada gouda, z čerstvých pak sýr přírodní, případně ty obalované.

Mě osobně nejvíce fascinuje zrací sklep sýrů, kde se nacházejí bochníky goudy a eidamu, poté pak místnost, ve které sýry získávají nezbytné množství soli. Vlastně se jedná z mého pohledu o takový větší bazén.

Z kroměřížské mlékárny odcházím spokojená a s úsměvem. Už vím, kde mé oblíbené pochoutky spatří světlo světa a já mám jasno. Kdybych si znovu mohla vybrat, co studovat, volila bych v mládí obor, kde lidé pracují se sýry.