„Zahrada byla veřejnosti vždy přístupná. Nevíme ovšem v jaké míře, za jakých podmínek,“ říká vedoucí Metodického centra zahradní kultury v Kroměříži Lenka Křesadlová.

„Ještě za první republiky však platily přísnější podmínky pro vstup do Podzámecké zahrady než je tomu dnes. Návštěvníci museli být slušně oblečeni, v zahradě nebylo dovoleno kouřit a podobně. Zahrada se považovala za výjimečný prostor,“ odkrývá historii Podzámecké zahrady Křesadlová.

„Také se dříve platilo drobné vstupné. Hlavním cílem bylo odradit vandaly,“ pokračuje Lenka Křesadlová.

Po znárodnění se zahrada již veřejnosti otevřela zcela bez poplatku. A nic se nezměnilo ani po revoluci. Od roku 1998 je zahrada zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Přesunout opičky? Ani náhodou

Zahrada krajinářského typu, jak ji známe dnes, tu nebyla odjakživa. Původní plány biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna, jež stál za zahájením obnovy Podzámecké zahrady po třicetileté válce – 17. století -, byly úplně jiné. Chtěl mít za zámkem zahradu podobnou té ve Versailles.

Do života „Podzámky“ však zasahovaly svého času oblíbené architektonické prvky, které ji z barokního uhlazeného stylu přeměnili během několika staletí až v to, co zná dnešní návštěvník.

Poslední „převratnou novinkou“ je v Podzámce zřejmě zoo koutek s opicemi. Ty pocházejí až z druhé poloviny 20. století. Byť zvířata jako byly třeba krávy, se tu chovala už od roku 1800. Opice však stihly lidem za těch pár desítek let přirůst k srdci.

„Na místě, kde jsou dnes opice byl dříve skleník. Za druhé světové války skleník vyhořel. Arcibiskupství ještě navrhlo jeho obnovu, ale došlo ke znárodnění a místo skleníku vznikly klece tak, jak je známe dnes. Když se dělal projekt na obnovu, měli jsme snahu opice posunout kousek vedle a vystavět znovu onen skleník.

Zvedla se obrovská vlna nevole. Lidé si místo spojili s vlastními vzpomínkami, kdy ke klecím chodili na rande, s dětmi, s vnoučaty. Představa, že odsuneme opičky někam jinam, byla nemyslitelná,“ vzpomíná zpětně Křesadlová.

Zahrada. Eden. Bezpečno

Přesto, že stát neobnovil, podle původního záměru arcibiskupství, skleník, o zámeckou zahradu se staral velmi hezky.

„Bylo veliké štěstí, že se po znárodnění nezměnil personál, nedošlo k násilnému převzetí, ale pozvolnému. Navíc zámek a zahrady byly vybrány mezi objekty, které budou dál prezentovány jako historický objekt,“ uvádí Lenka Křesadlová.

Hlavně lidskému přístupu tedy Podzámecká zahrada vděčí za svůj současný vzhled. K návštěvníkům – místním obyvatelům – je však Lenka Křesadlová skeptičtější.

„Pokud mám být upřímná, myslím si, že si Kroměříž Podzámecké zahrady neváží tak, jak by měla. Město nemusí vynakládat miliony korun na údržbu vlastního, velkého, městského parku. Naopak tady mají luxusní zahradu, kterou udělal někdo jiný. Nedokáží to dost ocenit. Kroměřížané neví, co mají. Vyrostli v tom a berou ji jako samozřejmost,“ dodává Lenka Křesadlová a apeluje na ohleduplnost všech.

„Zahrada znamená zahrazeno. Eden. Bezpečno. To je základní princip, proč byly zahrady budovány,“ uzavírá Lenka Křesadlová.