Neplatí to ovšem absolutně, faktorů je víc. Nejvíce depresí se objevuje na podzim a na jaře; duben je třeba měsícem, kdy dochází k největšímu počtu sebevražd.

Podle kroměřížské psycholožky Lucie Netopilové podzim na lidi působí stejně jako každá změna ročního období.

Melancholici jsou více náchylnější

„Ti, kteří mají větší sklon k melancholii nebo co právě prožívají nějaké těžké životní období, mají ke špatným náladám větší sklon. Pro člověka, který trpí depresemi, může být toto období těžší než v létě nebo na jaře," potvrzuje psycholožka.

Upozornila, že pokud se někdo snaží léčit depresi léky, tak to může pomoci. „Ale pokud se někdo snaží zahnat léčivými prostředky krátkodobou špatnou náladu, to většinou nezabírá, protože antidepresiva se musí užívat dlouhodobě," vysvětlila Netopilová.

Podle ní mohou na člověka přijít stavy, kdy je lepší se s někým poradit.

„Je lépe promluvit si s odborníkem než sáhnout pro léky, například na úzkost. Ty se užívají jednorázově, jsou v populaci více rozšířené, protože jsou dostupnější, jenže jsou návykové, a tím i nebezpečné," zdůraznila psycholožka.

Na lécích nevznikne závislost

Člověku podle ní uleví pouze dočasně. „Po čase se to vrátí. Pokud tedy tento stav přetrvává, je lepší užívat léky, které se berou dlouhodobě. Nástup účinku je pozvolný a nevzniká na ně závislost," podotkla lékařka.

Podle Netopilové může být součástí deprese úzkost. „Ta ale může existovat i samostatně. Člověk s úzkostí se cítí neklidně, potí se, fyzicky je mu nedobře, je ve stresu. To vše může být také součástí deprese, u ní se ale navíc přidávají poruchy spánku, zhoršená nálada, nedostatek energie, neschopnost cokoliv dělat. To se všechno prolíná," pokračuje psycholožka.

Podle ní úzkost s velkou pravděpodobností zažil asi každý. „Mírná deprese a úzkost se určitě dají léčit a zvládat bez léků. Já osobně si myslím, že někdy na začátku léčby je lepší úzkosti rozpustit léky, aby si člověk sundal z mozku takový šedý závoj a mohl vnímat i jiné věci, a zahájit terapii," míní Netopilová.

Podle psychologa a publicisty Jiřího Mrvy je spouštěčem deprese zjednodušeně řečeno hladina serotoninu.

„To je biologicky aktivní látka krevního séra, která v centrální nervové soustavě ovlivňuje náladu. Klesne-li pod kritickou mez, přichází deprese," vysvětlil Mrva.

Podle něj se i v dnešní době spousta lidí stydí za to, že se u nich objevila duševní nemoc.

„Úbytek serotoninu je brán jako silně tabuizovaná nemoc. Lidé se za svůj stav stydí, nemluví o něm, bolest na duši je do značné míry nesdělitelná nebo pro okolí nepochopitelná. Většinou je člověk ve stavu, kdy málo komunikuje s okolím, k lékaři nejde vůbec, nebo dokonce byť by sám chtěl na to nemá energii," popsal dále psycholog.

Podzim: sezona špatných nálad

Přivést ho do ordinace je po-dle něj nejlepším způsobem, jak mu pomoci. „Nutit v podstatě nemůžete nikoho k ničemu, lze jej ale přesvědčit či k psychologovi doprovodit. U zlomené ruky si takovou otázku vůbec nepoložíte, deprese je však neviditelná," poznamenal Mrva.

I podle praktických lékařů přibývá lidí, kteří navštěvují jejich ordinace se sezonními depresemi. Příkladem může být zkušenost lékaře Milana Jadrníčka z Kroměříže.

„Poslední dva roky se mi zdá, že těchto pacientů opravdu přibývá. Některým stačí pohovor, jiným předepíšu antidepresiva a někomu přímo doporučím návštěvu odborníka," potvrdil Jadrníček.

Praktický lékař pro dospělé dodal, že se ordinace začnou podobnými případy plnit, jakmile lidem začne chybět slunce. „Toto období ale začne až za měsíc či dva," upozornil lékař.

Kroměřížský psycholog a publicista Jiří Mrva v rozhovoru pro Deník: Deprese je neviditelná nemoc. Má sto a jednu masku

Jiří Mrva z Kroměříže vystudoval psychologii na Filozofické fakultě v Brně. Napsal tisíce článků a také několik knih. V současné době se věnuje psychologickému poradenství.

Je pravda, že na podzim přibývá lidí, kteří trpí depresemi? Pokud ano, čím je to dáno? Chmurným počasím, stresem z práce nebo ze školy?

Předpokládám, že máte na mysli depresivní epizodu bez příznaků psychotického nebo jiného onemocnění. Podzim a jaro jsou skutečně obdobím, kdy je výskyt vyšší. Počasí zejména faktor světla má vliv na psychiku; třeba ve skandinávských zemích s menším slunečním svitem je depresí více než na jihu.

Stres pochopitelně hraje roli vždy, u jakékoliv nemoci. Mluvě o světle: při fototerapii speciální lampy využívající více než deseti tisíc luxů mají pozitivní účinek v léčbě sezónních depresí, tedy když je nedostatek sluníčka.

Jaké jsou příznaky? Většina lidí říká, že mají „depku", to ale většinou bývá jen krátkodobá špatná nálada. Může se z toho vyvinout deprese?

Tu krátkodobou zná každý. Příznaky deprese, o níž mluvíme, je dlouhodobě neodklonitelná špatná nálada; pacient se cítí bez energie, není schopen se z ničeho radovat, spánek jej neosvěží a deptají jej vtíravé černé myšlenky, že vše v minulosti udělal špatně, a co bude zítra rovněž.

Patologický smutek, nerozhodnost, ztráta chuti na sex, jídlo, plačtivost, sebedůvěra na nule, postižený se není schopen soustředit. Má pocit ztráty smyslu života, cítí se jako vybitá baterie. Typické je „bloncání" od ničeho k ničemu.

Co znamená tato porucha pro okolí pacienta? Je pravda, že vyloženě škodí věty typu: vzchop se, když se chce, všechno jde a podobně?

Ano, to je naprosto katastrofální. Porucha totiž nejvíce oslabí vůli. Dobře míněné rady, které uvádíte, přivádějí člověka do ještě většího zoufalství. Hodně vyplývá z malé informovanosti: rodina neví, co má dělat, přátelé také ne, stejně jako pacient ve víru svého beznadějného smutku.

Jak mu nejlépe mohou lidé pomoci?

Navštívit s nemocným praktického obvodního lékaře! Nebude vás posílat na psychiatrii, nýbrž téměř jistě předepíše antidepresiva. Během týdne až měsíce se zvolna doplní serotonin.

Efekt bývá někdy šokující. Klient je v pláči na pokraji zhroucení a za týden se objeví plný energie, života, s úsměvem na rtech. To je ale spíš výjimka, onen „rekord" jsem ale viděl. Většinou zlepšení stavu vyžaduje čtrnáct dnů až měsíc. Činnost psychologa spočívá v doplnění práce lékaře, třeba v nácviku relaxace, eliminaci stresogenních faktorů a podobně.

Nasazují se ihned antidepresiva, nebo existují i jiné způsoby léčby? Je pravda, že může u pacienta vzniknout závislost?

Je-li porucha zřejmá, není důvod nic odkládat. Antidepresiva nejsou návyková, lze je užívat dlouhodobě podle individuální potřeby. Samozřejmě, že úplně každý lék má nějaké vedlejší účinky. Ale léková závislost (jako třeba na alkoholu nebo jiných lécích) zde nehrozí. Podpůrně je možné využít třeba zmíněné fototerapie.

Dá se depresi nějak předcházet? Například zájmovou činností, koníčky, snažit se mít kolem

sebe neustále někoho a nebýt sám, být členem nějaké podpůrné skupiny?

Ne. Jednoho dne zjistíte, že jste bez energie a nic vás nebaví; hobby, jemuž jste holdovala, vás naprosto nezajímá; nejste schopna pracovat, smích a úsměv jsou ty tam a okolí vám nerozumí stejně jako vy jemu. Může to přijít rychle jako virus. Depresivní porucha se objeví v kterémkoliv věku, u mužů, žen, dospívajících, dětí… Někdy je deficit serotoninu následkem přetížení a stresu, jindy přijde „z ničeho nic".

Největší nebezpečí deprese spočívá v její zákeřnosti a schopnosti maskovat se jinými diagnózami: nespavostí, únavou, dekoncentrací… Má sto a jednu tvář. Dalším komplikujícím faktorem je naprostá neinformovanost pacienta a jeho okolí, co se děje.

Mnoho lidí se trápí naprosto zbytečně. Vyhledejte proto v případě podezření lékaře či psychologa a beze studu popište svůj stav. Při dobré spolupráci pacient lékař psycholog je terapie zpravidla velmi účinná.

V jaké fázi deprese už musí být člověk hospitalizován v léčebně?

Stává se to v případě, kdy jde o depresi těžkou, tedy neléčenou a klientovi se například

objeví sebevražedné myšlenky. Neléčená deprese a to je na ní nejhorší může vyústit až v takové kritické jednání nebo přímo skončit sebevraždou. Jinak porucha, tedy druh deprese, o níž diskutujeme, není nemoc v psychiatrickém slova smyslu a hospitalizaci nevyžaduje.

Existuje na Kroměřížsku podobné zařízení, kde by se lidé s depresemi nebo úzkostmi scházeli? Nebo je lepší, když pacienti navštěvují pouze lékaře, kde mají soukromí?

Mělo by to stejný význam, jako by se scházeli s akutní bolestí zubů a jeden druhému vykládal, co kde bolí. Sedět ve skupině a mluvit, na to nemáte chuť a je-li po problémech, pak k tomu zase není důvod. Pokud by se přeci jen lidé mající někdy co do činění s depresivní poruchou sešli, asi by na to kapacitou nestačilo kroměřížské Velké náměstí.

Máte zkušenost s depresemi? Diskutujte pod článkem!

JANA PŘIKRYLOVÁ