„Pamatuji si, že jsme s kamarády stáli na ulici Kojetínská a přes plot jsme pozorovali, jak kolem projíždějí tanky,“ popisuje Malý. Přiznává, že tenkrát vůbec nevěděli, co to znamená.

„V následujícím období jsem samozřejmě patřil k těm skupinám, které psali po zdech „Běž domů, Ivane…“ a podobná hesla. Doufali jsme, že to pomůže, ale bylo to naprosto k ničemu,“ povzdychne si starosta, který s odstupem považuje vpád okupačních vojsk za fatální chybu sovětského impéria.

Byl to okamžik, který změnil životy nám všem, říkají shodně o osudném datu

Pouhých osm let bylo dnešnímu holešovskému starostovi a senátorovi za Kroměřížsko Zdeňku Janalíkovi. I tak si dobře vzpomíná na pocity hrůzy, které prožíval. „Když jsem viděl vojáky na cestách a náměstích, nepůsobilo to na mě jako na malého chlapce dobře. Byl jsem strašně vyděšený,“ svěřuje se Janalík. I on považuje jednadvacátý srpen za důležitý milník české historie. „Byl to především nesmírně těžký okamžik našich dějin, na který bychom neměli zapomínat,“ dodává Janalík.

Starosta Bystřice pod Hostýnem Zdeněk Pánek vyzdvihuje především soudržnost národa, který jednomyslně sovětské okupanty odsoudil. „Jako desetiletý kluk jsem tehdejší události moc neregistroval. Ale vybavuji si náměstí plné lidí, kteří se snažili s jasným postojem bránit zájmy národa. A to je přese všechno špatné přeci jen pozitivní,“ shrnuje starosta.

Také holešovský spisovatel Zdeněk Zapletal se ve svých románech o minulém režimu vyjadřoval často dost kriticky. O příchodu armád prohlašuje, že to byl mezník, který změnil životy všem Čechům.

„Tehdy jsem měl sedmnáct let a to je přeci jen věk, kdy člověk řeší trochu jiné starosti,“ usmívá se Zapletal. Zážitky má však poměrně živé.
„To jsme ještě bydleli ve Zlíně. Vybavuji si to docela přesně. Otec měl tenkrát krásné náramkové hodinky, jaké jsem si vždycky přál. Když to vypuklo, otec vyskočil z kanape, s těmi hodinkami švihnul o zem, až se rozstříštily, a řval: Rusáci nás okupují! Pak jsme vyšli do města a viděli ty vojáky všude okolo. Vlastně mi to přišlo docela líto,“ uzavřel svou vzpomínku spisovatel.